Jak ses dostal k IT?
Začal jsem jako sedmák na 8bitovém počítači Didaktik M. Byl to kamarádův stroj, programy jsem si značil na papír a pak u kamaráda přepisoval.
Pro které technologie ses rozhodl?
Můj výběr byl na začátku 90. let velmi omezený. Používal jsem jazyk BASIC, protože jiný nebyl na Didaktiku k dispozici. Na gymnáziu jsem přidal Turbo Pascal a zkoušel jsem Assembler.
Co bylo pro tebe v začátcích nejtěžší?
Dostatek kvalitní literatury. Každý toužil dělat pěkné hry, ale málokdo věděl, jak. Bavilo mě experimentovat a zkoušet věci, o kterých jsem nevěděl jak dopadnou. Dodnes si například vzpomínám, jak jsem náhodnými zápisy do RAM objevil videopaměť.
Kolik ti trvalo dostat se na úroveň profesionálního programátora?
Naštěstí jsem měl na střední škole kvalitní učitele programování, takže jsem se s jejich pomocí naučil programovat poměrně rychle. V profesionální sféře jsem však moc vody nenamoutil, táhlo mě to spíše do školství.
Je podle tebe programování nezbytnou dovedností budoucnosti?
Absolutně. Dnes se počítače využívají v každé oblasti a na všechno. Kdo neví a nezačne co nejdříve, bude brzy výrazně znevýhodněn.
Myslíš si, že je důležité, aby se děti učily programovat?
Je to velmi dobrý způsob pro smysluplné vyplnění času, který zároveň rozvíjí jejich schopnosti ve více oblastech – logické myšlení, komunikace, management času a plánování, správné odhadování svých schopností.