Studijní plán pro budoucího JavaScript programátora

String je základní datový typ v programovacích jazycích. Slouží k uchování textu. Pokud chceme napsat String tak text vložíme mezi dvojité uvozovky. val cesta = "cesta";Ve většině případů je to dostačující. Co když do textu chceme nastavit cestu na soubor jako text. C:\work\tools\__test Musíme ho vložit do proměnné typu String a všechna lomítka zdvojit - escapnout. val cesta = "C:\\work\\tools\\__test";Kotlin má také pomůcku a tou je Raw String. Pro napsání textu použiji třikrát dvojité uvozovky na začátku i na konci. val cestaRaw = """C:\work\tools\__test"""Raw String nám umožňuje zapsat String na více řádků bez nutnosti spojování pomocí +. Mám text, který chci napsat na více řádků. Co musím udělat, pokud to chci v jednom Stringu? Všechny části spojím pomocí + a přidám speciální značku pro nový řádek \n. val text = "1 639,33\n" + "6 540,03\n" + "8179,36\n" + "+2500,04"U Raw Stringu jen stisknu enter pro nový řádek a pokračuji v psaní. val textRaw = """1 639,33 6 540,03 8179,36 +2500,04"""Tento způsob ale není pěkně čitelný – veškerý text mám zasazený na levou stranu, neboť nechceme abychom tam dali např. taublátor – v původním textně nebyl. Co můžeme udělat je přidat nějaké speciální značku na začátek řádku, který chci odsadit a pak řeknu, že vše nalevo od značky spolu se značkou považuji jen za odsazení textu. Přidejte značku (hocijakou): val textRaw = """1 639,33 #6 540,03 #8179,36 #+2500,04"""Nyní řekneme, že # je speciální značka pro odsazení. val textRaw = """1 639,33 #6 540,03 #8179,36 #+2500,04""".trimMargin("#") A můžeme odsadit pro lepší čitelnost: val textRaw = """1 639,33 #6 540,03 #8179,36 #+2500,04""".trimMargin("#")Nebo použijeme default znak oddělovače, což je pipe |. val textRaw = """1 639,33 |6 540,03 |8179,36 |+2500,04""".trimMargin()Nyní se tyto dva Stringy budou rovnat. println("${text == textRaw}") //truePoužití v reálné aplikaciUrčitě bys rád viděl příklad z reálné aplikace. Jedním z takových příkladů by bylo použití při psaní Android aplikace. Přesněji například při psaní příkazů pro poptávku na databázi v Room frameworku, který se používá pro zjednodušený přístup k databázím. V Room píšeme takzvané Dao třídy pro přístup k databázi. Vezměme si jeden příklad kde chci napsat SQL příkaz k vyjmutí filmů z databáze. @Query("SELECT id, movie_name, genres, directors year FROM MOVIES") suspend fun getAllMovies(): List<MovieShort>Příkaz bys rád napsal na více řádků, aby byl lépe čitelný. @Query("SELECT id, movie_name, genres, directors year " + "FROM MOVIES") suspend fun getAllMoviesInShortForm(): List<MovieShort>Nebo použiješ Raw String. @Query(""" SELECT id, movie_name, genres, directors year FROM MOVIES """)Určitě si umíš představit jak se ti zlepší čitelnost, budeš-li mít složitější select příkazy v kombinaci například s join.

Každý týden jeden blog. Takové jsem si dal předsevzetí do nového roku. Hned první týden se to nepodařilo, ale co už 🤦🏻‍♂️ . V tomto textu (nebo seriálu?) budeme řešit tvůj vlastní Virtuální privátní server (VPS). Konkrétně: • zjistíme co to VPS vlastně je a jaké jsou výhody a případné nevýhody, • zkusíme analyzovat naše potřeby a vybrat vhodné parametry našeho serveru, • VPS koupíme, nastavíme, zajistíme a připravíme pro naši aplikaci, • z GitHub repozitáře nasadíme naši aplikaci do produkce pomocí GithubActions (CI), • koupíme doménu a nasadíme SSL certifikát pomocí letsencrypt. Je to hodně práce, pome na to.[Image] K čemu mi je vlastní server?Hned na začátku si to vyjasněme: VPS je pro většinu projektů zbytečný. Při dnešních možnostech, jak svou aplikaci umíme nasadit do produkce a zpřístupnit ji uživatelům na pár kliků, je často zbytečné řešit komplikované nastavování vlastního serveru. Hlavně údržba a řešení případných problémů nám může připomenout, jak špatně jsme se rozhodli. Přesto VPS má své místo a někdy se opravdu může hodit, například: • pokud máš linux v malíčku, nebo svůj VPS už máš (jsi zkušený/á), • pokud výkon sdíleného hostingu viditelně nestačí a už neumíš svou aplikaci dále optimalizovat, • pokud nepostačují dostupné technologie sdíleného hostingu (potřebuješ doinstalovat vlastní knihovny, tooly), • pokud má aplikace extrémní nároky na výkon procesoru, velikost paměti, nebo potřebuješ ukládat gigabajty/terabajty dat, • pokud jsou data, se kterými pracuješ příliš senzitivně na to, aby byla uložena na jednom místě spolu s daty jiných uživatelů sdíleného hostingu. Asi bychom našli i další případy, specifika, kdy se hodí VPS, tyto nám však prozatím postačí. Pokud tedy spadáš do některého z kritérií, čti dále. Jaký výkon serveru potřebuji?Brzdí. Než přistoupíme ke koupi serveru bychom měli vědět, jaké jsou naše požadavky. Alespoň přibližně. Potřebujeme spoustu jader procesoru? Nebo si vystačíme s jedním, případně dvěma jádry? Potřebujeme spoustu operační paměti, nebo terabajty dat na disku? To jsou těžké otázky, ale poradím ti: • Pokud aplikace neexistuje a chceš VPS jen vyzkoušet, zvol nejlevnější server jaký je v nabídce. Zda máš 1 procesor, nebo 32 procesorů - terminál reaguje vždy stejně rychle. • Pokud je aplikace nová a neznáš její nároky, začni raději s méně výkonným a levnějším serverem. Například CPU s jedním nebo dvěma jádry a 2G RAM. Většina providerů disponuje jednoduchým škálovacím nástrojem. Pokud se zvýší nároky, pohneš v administračním rozhraní nějakým sliderem a šup, máš o dvě jádra více, případně dvojnásobek RAM - do pár vteřin. • Pokud jsi narazil na limity sdíleného hostingu, pravděpodobně znáš důvod, proč chceš vyzkoušet VPS. Nejlepší pokud si komunikoval s podporou svého providera a potvrdili, že jsi narazil na limit jejich CPU, nebo RAM. Kde koupit server?Takže, pokud víme alespoň přibližně co chceme, udělejme průzkum. Osobně mám vyzkoušených těchto prodejců VPS: • Linode, DigitalOcean, Hetzner, WebSupport Ubuntu Server a terminál bude u každého prodejce stejný. Řídit se tedy můžeme podle následujících kritérií: 1. cena 2. ještě jednou cena 3. možnosti administračního rozhraní a případného navyšování výkonu do budoucnosti 4. lokalita datového centra (co nejblíže uživatelům) Moje zkušenost V poslední době to u mě osobně vyhrává Hetzner (hetzner.de). Frajeři mají vynikající ceny (vlastní server v době psaní tohoto textu umíš získat již za 3E/měsíc) a navyšování počtu CPU a RAM je řešeno jednoduchým sliderem v administračním rozhraní. Super věc 🎉. Datové centrum můžeš zvolit relativně blízko – Falkenstein, Nemecko. TIP: V levém horním rohu změníš jazyk webu z německého na anglický. 😎 Vytvoření účtu HetznerJak se už konečně tedy dostaneme k vlastnímu serveru? Takto: 1. Vytvoř si účet na hetzner.de (klik) 2. Klikni na linku, kterou ti Hetzner poslal na email zadaný při registraci 3. V sérii formulářů vyplň své iniciály (poslední formulář vyžaduje údaje o platbě, žádná platba předem však není nutná) 4. Po vyplnění a odeslání formulářů se implicitně zobrazí formulář - nastavení tvých iniciál. Vpravo nahoře klikej na čtverečky a vyber z nabídky možnost "Cloud": Pokud máš po absolvování předchozích kroků před sebou takovou obrazovku:[Konzole cloudu Hetzner.de. je vše v pořádku.] Můj server!Už jsme blízko. V seznamu projektů (předchozí obrázek) klikni na "Default" (tento název umíš změnit přes ikonu tří teček v pravém horním rohu karty produktu) a následně "Add server".[Vytvoření nového VPS.] Parametry serveruNyní zvolíme parametry serveru. V tomto případě zvolíme nejlevnější variantu, ale některé možnosti popíšeme blíže. Parametry serveru tedy nastavíme následovně: 1. Location (umístění datového centra): Falkenstein, protože je nejblíže Slovensku. 2. Image (operační systém): Ubuntu 20.04, protože s ním umím pracovat a také existuje obrovská komunita uživatelů Ubuntu serveru, což usnadní vyhledání návodů a řešení případných problémů. Se serverem Ubuntu bude dále pokračovat i tento tutoriál. 3. Type (typ serveru): Standardní, protože nám nevadí, že spolu s naším VPS budou na fyzickém serveru běžet i jiné virutální servery. Dedikovaný typ serveru je vhodný jen tehdy, potřebujeme-li opravdu velký výpočetní výkon pro naše použití. Z dalších možností typu serveru vyberme hned první s označením CX11 a tedy 1x VCPU, 2GB RAM, 20GB SSD v ceně €2.99 za měsíc. 4. Volume (externí disk): Nevytváříme externí disk. 1. TIP: Pokud vytvoříme VPS o velikosti SSD 20GB a potřebujeme více dat, nemusíme hned měnit velikost SSD na serveru, ale můžeme připojit k serveru externí disk. Má to jednu velkou výhodu a jednu menší. Velkou výhodou je, že v případě zvyšování výkonu (např. z 1CPU a 2GB RAM na 4CPU 8GB RAM) můžeme zvolit možnost, že nechceme navyšovat i velikost SSD – tedy SSD zůstane na hodnotě 20GB. Takové rozhodnutí nám v budoucnu umožní i krok zpět a tedy snížení počtu VCPU a RAM. Takto můžeme ušetřit nemálo finančních prostředků, pokud potřebujeme zvýšit výkon VPS jen dočasně, ne natrvalo (např. pokud je aplikace přetížena jen v období Vánoc). 5. Network (síť): Nevytváříme síť, protože nevytváříme skupinu serverů, které potřebujeme mít na jedné síti (např. pokud bychom potřebovali zvlášť VPS pro webserver a databázový server). 6. Additional features (další možnosti): V případě možnosti User data nespekulujeme (zatím). To se nám může hodit tehdy, chceme-li některé činnosti automatizovat, například automaticky přidat uživatele do systému, spustit různé skripty po instalaci a podobně. Backups jsou pravidelné zálohy, což je nutnost na produkčním serveru, kde běží ostrá aplikace. Tato služba je však zpoplatněna – 20% z ceny našeho serveru. Pokud tedy vytváříš produkční server, nafurt, tak doporučuji i se zálohami. Pokud jen testuješ, tak je to na tobě 😉 . 7. SSH Key (SSH klíč): Pokud máš zkušenosti s *nix systémy, možná máš vytvořený svůj id_rsa.pub klíč. Pokud ano, tady ho můžeš použít a tak se autentifikovat při připojování k serveru. V opačném případě (a to je náš případ) ti bude zasláno heslo k root uživateli na tvůj email. Tady tedy nespekulujeme a zatím nezaškrtneme tuto možnost. 1. TIP: Povolit vzdálený přístup pro root uživatele není bezpečné a používá se pouze pro prvotní nastavení serveru (první přihlášení do nového VPS). Jedním z prvních kroků po přihlášení se do nového VPS by mělo být vytvoření vlastního uživatele, který se bude přihlašovat pomocí klíče (ne hesla) a zakázání vzdáleného přístupu pro root uživatele. To bude také náš postup. 8. Name (Název): Toto je název serveru, který je zobrazen v administračním panelu hetzner, ale iv konzole po připojení k serveru přes SSH protokol. TIP: Vzpomeň si na nějaké názvy světů, postav z tvých oblíbených počítačových her, komiksů nebo filmů 😎 . Hodně čtení kvůli pár klikům. Nastavení serveru tedy může vypadat i takto:[Nastavenie parametrov VPS.] První SSH spojení Po potvrzení nastavení chvíli počkáme na spuštění nové instance našeho VPS. Zároveň nám Hetzner doručí email s informacemi o IP adrese, na kterou se budeme připojovat a heslem pro root uživatele. Tak zkontroluj email a pojď se přihlásit na server přes SSH. Jaký program použít k přihlášení přes SSH? Pro MacOS je to Terminal nebo iTerm. V případě linuxu (jakéhokoli) je to velmi podobné MacOS - tedy opět Terminal. Uživatelé Windows mohou použít pro SSH připojení program Putty, případně nainstalovat WSL doplněk a použít WSL terminal. Napiš nám pokud se setkáš s nějakým problémem, pořešíme. Z emailu jsem se dozvěděl, že IP mého serveru je 78.47.244.57 a heslo k uživateli root je ss3PgfWnHwxUhUaKEEr9 (ani nezkoušej, server v době čtení tohoto textu již nebude existovat).[Email s autorizáciou do nášho VPS.] TerminalPříkaz ssh, který použijeme v MacOS, Linux nebo WSL terminálu má následující syntax: ssh pouzivatel@ip_servera Tedy v našem případě: ssh root@78.47.244.57 Terminál si vyptá heslo, můžeme ho jen zkopírovat a přilepit. Při zadávání hesla do terminálu se nezobrazují žádné hvězdičky ani odezva. Proto jen potvrdíme příkaz klávesou Enter. Pokud se na server připojujeme poprvé, SSH se zeptá, zda chceme server uložit do seznamu SSH serverů. Napíšeme yes a spojení se v případě správného hesla úspěšně naváže:[Image] První připojení k serveru přes SSH. Při prvním přihlášení je nutné změnit heslo uživatele root. Zadáme staré heslo a vytvoříme nové. Hotovo. Náš nový VPS server Ubuntu 20.10 je vytvořen. Co dál?V další části blogu budeme pokračovat s nastavením našeho serveru: 1. vytvoříme si na lokálním počítači SSH klíč 2. vytvoříme na serveru vlastního uživatele a nastavíme přihlašování přes SSH klíč 3. zajistíme server pomocí firewallu, fail2ban a jiných nástrojů 4. nainstalujeme a spustíme webový server (nginx) 5. nainstalujeme a spustíme databázový server (postgresql, pokud budeš potřebovat tak i MySQL) 6. nainstalujeme závislosti (git, nodejs, ...) Ve třetí části budeme řešit deploy naší aplikace na VPS: 1. koupíme doménu a nasměrujeme ji na server 2. naklonujeme naši aplikaci na server, spustíme ji pod doménou a vytvoříme k ní službu (systemd service aby se automaticky spustila při případném restartu serveru) 3. pomocí certbot nastavíme doméně SSL certifikát a zpřístupníme aplikaci pod HTTPS 4. pomocí GithubActions nastavíme continous integration tak, aby se po push do main branche spustily automatizované testy a v případě bezchybnosti se aplikace rovnou nasadí do produkce Hodně roboty máme. Ale hodně se také naučíme. Čtvrtá část není.

Pojďme si popovídat o abstraktních třídách v jevu (abstract class in java). Abstrakce slouží ke schování složitosti od uživatele a zobrazuje pouze relevantní informace. Abstraktní třídy a metody V našem příkladu víme, že všechna zvířata vydávají zvuk. Je to něco abstraktního – něco, co si umíme představit a v kódu to zapíšeme následovně. Upravme metodu ve třídě Animal. public abstract void makeNoise(); Dává to smysl, neboť Animal nepředstavuje určité specifické zvíře a tedy nevíme, jaký zvuk vydá, ale víme, že chceme aby všechno, co bude dědit od Animal, vydávalo zvuk. Pomocí public abstract jsem řekl, že tato metoda nemusí mít nitro – nemusí mít kód (implementaci). Pokud mám abstraktní metodu, tak i celá třída musí být abstract. public abstract class Animal{ public String name = "animal"; public abstract void makeNoise(); }Pokud je třída abstract, tak z ní nemůžu vyrobit objekt. Nač bych i dělal objekt Animal, nicméně je to jen abstrakce. Toto nebude fungovat: Animal animal = new Animal(); Pokud je Animal abstract a obsahuje abstract metodu, tak jsem řekl, že potomek musí napsat implementaci abstract metody nebo bude pak také abstract. Nám vyhovuje, aby Mamal byl také abstract. Tím pádem nemusíme vyrobit implementaci. Ze třídy Mamal smažeme makeNoise a označíme ji za abstract. public abstract class Mamal extends Animal { public String name = "mamal"; }Nyní třídy, které dědí od Mamal musí implementovat metodu makeNoise. Cat a Dog již danou metodu implementují, tedy nemusíme nic dělat. Ale Fox tuto metodu nemá a proto ji musíme implementovat. IntelliJ IDEA nám v tomto pomůže zkratkou. Stiskneme Alt+Insert a vybereme Implement Methods. public class Fox extends Mamal { @Override public void makeNoise() { System.out.println("Ring-ding-ding-ding-dingeringeding!"); } } Seřazování v kolekcíchPro seřazování použijeme již existující algoritmus ve třídě Collections.sort(l). Písmeno l v tomto případě bude Dopis. Pokud by tento List obsahoval sadu Stringů, byly by seřazeny abecende, pokud by obsahoval Datum tak budou seřazeny chronologicky. Jak je to možné? Je to proto, že tyto třídy implementují rozhraní Comparable. Pokud by ses snažil takto seřadit takové třídy, které neimplementují toto rozhraní, tak program vyhodí výjimku. Existuje ale možnost, že ve tvé třídě implementuješ toto rozhraní. Potom toto třídění je nyní považováno za přirozené. Příklad: Máme Osobu, která implementuje Comparable. Musíme implementovat metodu compareTo. public class Osoba implements Comparable<Osoba>{ private String meno; private String priezvisko; private int vek; public Osoba(String meno, String priezvisko, int vek) { this.meno = meno; this.priezvisko = priezvisko; this.vek = vek; } //get, set metódy vynechané pre čitatelnosť @Override public String toString() { return "Osoba{" + "meno='" + meno + '\'' + ", priezvisko='" + priezvisko + '\'' + ", vek=" + vek + '}'; } @Override public int compareTo(Osoba o) { int porovnaniePriezvisk = o.getPriezvisko().compareTo(this.getPriezvisko()); return porovnaniePriezvisk !=0 ? porovnaniePriezvisk : o.getMeno().compareTo(this.getMeno()); } } Co když chceš použít úplně jiné než přirozené třídění, chceš to třídit například podle věku. Nebo chceš třídit objekty, které neimplementují Comparable rozhraní? Tak si ho vyrobíš. K tomu použiješ rozhraní Comparator a poté ho požiješ Collections.sort(e, VEK_TŘÍDĚNÍ);. public class Sort { private static final Comparator<Osoba> VEK_TRIEDENIE = new Comparator<Osoba>() { @Override public int compare(Osoba o1, Osoba o2) { return Integer.compare(o1.getVek(), o2.getVek()); } };Vyzkoušíme si: public static void main(String[] args) { Osoba[] osobyArray = { new Osoba("Jaro", "Beno", 20), new Osoba("Peter", "Beno", 25), new Osoba("Karol", "Slepec", 18), new Osoba("Tomas", "Vlak", 22) }; List<Osoba> osoby = Arrays.asList(osobyArray); System.out.println(osoby); Collections.sort(osoby); System.out.println(osoby); Collections.sort(osoby, VEK_TRIEDENIE); System.out.println(osoby); } }V dalších blozích se podíváme na pár zajímavostí z Javy 13 a také se budeme věnovat i Kotlinu. Zůstaň nám věrný a uč se Javu 😊