Výsledky vyhledávání

V říjnu a listopadu 2021 vyšly dvě novinky do perfektního Wordpress tématu DIVI. V tomto článku se na novinky podíváme podrobněji, konkrétně na první z nich. Celostránkové editování v DIVI. První novinkou je možnost editovat celou stránku odkudkoli. V minulosti, pokud jste chtěli upravit hlavičku stránky, tak jste museli přejít speciálně na místo pro úpravu hlavičky. Nyní umíte upravit všechno odkudkoli. Pokud to vidíš, umíš to upravit. Tato aktualizace ti umožňuje snadno přejít na tvé vlastní hlavičky, zápatí a šablony příspěvků během prohlížení webových stránek a tak je rychleji upravovat ve Visual Builderu. K úpravě částí tvého webu již není třeba přecházet přes informační panel WordPressu nebo Divi builderu. Když povolíš Visual Builder, můžeš upravovat vše, co vidíš, od horní části webu až po její spodní část. V jednoduchosti řečeno: bez ohledu na to, kde se na svém webu nacházíš, můžeš upravovat to, co vidíš. Samozřejmě, pomocí Divi umíš upravovat vše, co na stránce vidíš, ale v minulosti jsi musel jít přes Divi theme builder, který jsi musel lokalizovat a poté najít specifickou část stránky a tak ji upravit. To mohlo zabrat nějaký čas, zvláště pokud jsi měl vytvořeno několik templatů a nejprve jsi musel zjistit, který chceš upravit – který je aktivní. Nainstaluj updaty Jako první krok musíš udělat update Divi témata na nejnovější verzi. Pokud nemáš povoleny automatické updaty, tak postup je následující: půjdeš do Appearance – Themes a uděláš update.[Image]Pokud vlastníš jednorázovou licenci, tak updaty si umíš stahovat během prvního roku. Pokud ne, tak ti doporučuji zakoupit si plnou licenci - updaty máš stále zadarmo. Jak začít Jsme na našem webu, který chceme upravovat. Jsme přihlášeni a prohlížíme si web. [Image] V horní liště povolíme Visual Builder stisknutím na Enable Visual Builder. Nyní umíš jednoduše upravovat custom header, custom footer, stránky a prostě všechno, co na stránce vidíš.[Image]Teď už ti nic nebrání vyzkoušet tuto novinku a potěšit se s jednodušším editováním 🙂

V 15. kapitole online kurzu vyššího programovacího jazyka C++ úrovně Elementary II najdete mezi zadáními praktických příkladů pro domácí procvičení i úlohu, ve které máte najít největší společný dělitel dvou čísel a také úlohu, ve které máte najít nejmenší společný násobek dvou čísel nebo jejich největší společný dělitel.   Sáhnete-li do osnov matematiky druhého stupně základní školy někde do 6. nebo 7. ročníku, zjistíte, že klíčem k vyřešení těchto dvou úkolů je rozklad obou čísel na součin prvočísel. Úkoly patří z hlediska logiky a analytického myšlení mezi začátečnické. Přesto vím, že jsou náročnější. Právě proto jsem se rozhodl napsat tento blog. V tomto blogu nechci řešit tento úkol za vás, ale alespoň bych vám rád podal návod, jak zjistit, zda je načtené číslo ze vstupu prvočíslem. Tento úkol je jeden z dílčích úkolů, které je třeba řešit při dvou zmíněných příkladech, jejichž řešení jste dostali za úkol najít. Ti, kteří zapomněli, co je prvočíslo, ozřejmím i tento pojem. Prvočíslo je celé kladné číslo, které je dělitelné pouze jednotkou a svojí vlastní hodnotou. Budeme se tedy pohybovat pouze v množině kladných celých čísel. Příkladem prvočísla může být např. číslo 5, protože je dělitelné pouze číslem 1 a 5. dalšími příklady jsou 2, 3, 7, 11, 13, 17 atp. Samotné číslo 1 se za prvočíslo nepovažuje. Řekněme, že máme číslo 60, jeho rozklad na součin prvočísel je 2 x 2 x 3 x 5. Už z rozkladu je zřejmé, že jej můžeme vynásobit číslem 1, nic by to totiž nezměnilo na výsledku, pořád byste dostali číslo 60. Vidíte , a právě proto se matematici dohodli, že 1 prvočíslem nebude, nemá totiž již žádný vliv v součinu prvočísel, jehož výsledkem je nějaké číslo. Takže bez zbytečných dalších prázdných frází přejdu rovnou k věci. Následuje tedy zdrojový kód v jazyce C++, který řeší titulek tohoto blogu: 01: #include <iostream> 02: using namespace std; 03: 04: int main() 05: { 06: int iNumb; 07: 08: cout << "Zadaj lubovolne cele kladne cislo: "; 09: cin >> iNumb; 10: cout << endl; 11: 12: bool flag = true; 13: 14: if (iNumb == 1) 15: { 16: flag = false; 17: } 18: else 19: { 20: for (int i = 2; i <= iNumb / 2; i++) 21: { 22: if (iNumb % i == 0) 23: { 24: flag = false; 25: break; 26: } 27: } 28: } 29: 30: if (flag) 31: { 32: cout << "Cislo " << iNumb << " je prvocislo !" << endl; 33: } 34: else 35: { 36: cout << "Cislo " << iNumb << " nie je prvocislo !" << endl; 37: } 38: 39: cout << endl; 40: 41: cin.get(); 42: cin.get(); 43: 44: return 0; 45: } Na řádku 01 je uvedena direktiva preprocesoru #include, jejímž parametrem je standardní knihovna iostream. Potřebujeme ji z důvodu používání objektů cout, cin a manipulátoru endl. Na řádku 02 uvádíme v platnost jmenný prostor std pro celý zdrojový soubor .cpp. Zmíněné objekty cout, cin a manipulátor endl je zároveň součástí tohoto prostoru. Na řádku 04 je uvedena funkce main i se svým návratovým typem, kterým je int (integer). Tuto funkci volá operační systém. Na řádku 05 je uvedena levá programová závorka, kterou začíná tělo funkce main. Na řádku 06 je deklarována proměnná iNumb pro datový typ int. Tato proměnná reprezentuje hodnotu celého kladného čísla, o kterém chceme zjistit, jestli patří mezi prvočísla. Na řádku 08 je pomocí objektu cout zapsán na výstup konzolové aplikace textový řetězec, který vyzve uživatele k zadání hodnoty kladného celého čísla, jehož vlastnost prvočísla testujeme. Na řádku 09 je prostřednictvím objektu cin načtena tato hodnota do proměnné iNumb. Na řádku 10 je prostřednictvím objektu cout a manipulátoru endl přesunut kurzor konzolové aplikace na další řádek. Na řádku 12 je deklarována proměnná flag a zároveň inicializována na hodnotu true. Tato proměnná nám bude po otestování načteného čísla ukládat informaci, zda je číslo prvočíslem nebo ne. Z hlediska logiky algoritmu je nutno proměnnou flag inicializovat před testováním na hodnotu true. Algoritmem budeme totiž testovat, zda načtené číslo mezi prvočísla nepatří. Používá se zde tedy postup vylučovací. Na řádku 14 je testována podmínka, zda v proměnné iNumb není hodnota 1. Pokud ano, program pokračuje kladnou větví a do proměnné flag se na řádku 16 zapíše hodnota false, která reprezentuje stav, kdy načtené číslo prvočíslem není. Na řádcích 13 a 15 jsou pouze uvedeny programové závorky, které uzavírají blok kódu uvedený v kladné větvi. Pokud zmíněná podmínka splněna není, pokračuje se zápornou větví. Blok kódu v záporné větvi uzavřen programovými závorkami na řádcích 19 a 29. Na řádcích 20 až 27 je uvedeno jádro algoritmu, který testuje vlastnost prvočísla u čísel větších než 1. A v čem spočívá idea jádra algoritmu? V každé iteraci cyklu zjišťujeme, zda je číslo dělitelné hodnotou v proměnné i. Nejmenší číslo, kterým může být načteno testované dělitelné, je číslo 2 (viz. řádek 20 – for smyčka) a proto iterujeme od této hodnoty. Proměnnou i postupně inkrementujeme (viz. řádek 20 – for smyčka) a testujeme, zda je hodnota proměnné iNumb dělitelná beze zbytku pomocí operace modulo na řádku 22, která je umístěna v příkazu if. Pokud je číslo dělitelné hodnotou v proměnné i beze zbytku, tak se na řádku 24 uloží do proměnné flag hodnota false, což reprezentuje stav, kdy načtené číslo není prvočíslem. Proměnná i se inkrementuje po iNumb/2 (viz. řádek 20 – for smyčka). Důvodem je fakt, že žádné celé kladné číslo nemůže být přece dělitelné beze zbytku číslem větším než je jeho polovina. Nenajde-li se tedy číslo, kterým je načtená hodnota testovaného čísla dělitelná beze zbytku, neuloží se do proměnné flag hodnota false, čili po ukončení v ní bude uložena hodnota true, což reprezentuje stav, kdy je načteno testované číslo prvočíslem. Na řádku 25 je uvedeno klíčové slovo break a to z toho důvodu, že v případě nalezení jednoho čísla, které dělí načtené testované číslo beze zbytku, není nutné hledat další dělitele. Testované číslo už prvočíslo totiž být nemůže a proto násilně ukončíme smyčku for, urychlíme program, který následně přejde až na řádek 30. Zde se už jen testuje hodnota v proměnné flag. Pokud je v této proměnné uložena hodnota true, tak se zapíše na výstup konzolové aplikace pomocí objektu cout informace o tom, že je načteno testované číslo prvočíslem (viz. řádek 32), pokud false tak informace, že prvočíslem není. Na řádcích 41 a 42 je již jen načítán vstup z konzolové aplikace pomocí objektu cin, což slouží k tomu, aby se hned program neukončil a byl zobrazen výsledek v okně konzole, dokud uživatel nezatlačí libovolná klávesa. Na řádku 44 vrací funkce main operačnímu systému hodnotu 0, která indikuje stav správného ukončení aplikace. Na řádku 45 je ukončeno tělo programu pravou programovou závorkou. Algoritmus, který jsem navrhl a implementoval v jazyce C++, není ještě optimální. Je však pro účely kurzu úrovně začátečník dostačující. Mezi prvočísly lze ještě sledovat určité vlastnosti, nebudu je však tomto bloku vzpomínat, abych příliš posluchače úrovně začátečník zbytečně nadměrně nezatížil. Optimální algoritmus však budu ještě publikovat a rozebírat v dalším bloku a v kurzu, který bude zaměřen i na matematiku. Autorem blogu je Marek Šurka, lektor online kurzů jazyka C++ na Learn2Code.

Slovní spojení etický hacking se na první pohled může jevit jako oxymoron. V tomto blogu ti však vysvětlíme, co je to etický hacking, na jakých principech je postaven, jak se liší od toho neetického hackingu a jak může být přínosný pro firmy. Když vznikl pojem „hacker“, popisoval softwarové inženýry, kteří vyvinuli kód pro sálové počítače. Nyní to znamená zkušeného programátora, který se pokouší získat neoprávněný přístup k počítačovým systémům a sítím využitím slabých míst v systému. Hackeři píší skripty, aby pronikli do systémů, prolomili hesla a ukradli data. I když se hackování stalo pojmem, který nejčastěji popisuje škodlivé a neetické aktivity, nemusí tomu tak být. Hacker může tyto dovednosti stále dobře využít. V tomto článku se podíváme na etické hackování a ukážeme ti, jak můžeš začít svou cestu stát se etickým hackerem. Co vlastně dělají etičtí hacker? Etický hacking je znám také jako white hat hacking nebo penetrační testování. Může to být velmi zajímavá kariéra, protože etičtí hackeři tráví svůj pracovní den učením se, jak fungují počítačové systémy, odhalováním jejich zranitelných míst a zkoušením vkrást se do nich beze strachu ze zatčení. Na rozdíl od neetických hackerů, kteří jsou obvykle motivováni finančním ziskem, etičtí hackeři mají za cíl pomoci firmám (ale i společnosti jako celku) udržovat jejich údaje v bezpečí. Firmy si najímají etické hackery, aby našli zranitelná místa ve svých systémech a aktualizovali chybný software, aby nikdo jiný nemohl použít stejnou techniku ​​k opětovnému proniknutí. Jako etickému hackerovi se ti buď podaří nabourat do systému a poté ho opravit, nebo se pokusíš nabourat do systému a nepodaří se ti to. Oba výsledky znamenají vítězství pro etického hackera a firmu, protože firemní síť a údaje jsou v konečném důsledku bezpečné. Řekněme si ještě jaký je rozdíl mezi etickým hackerem a penetračním testerem. Zatímco termín etický hacking lze použít k popsání celkového procesu hodnocení, provádění, testování a dokumentování založeného na množství různých hackerských metodologií, penetrační testování je jen jeden nástroj nebo proces v rámci etického hackingu. Hledají zranitelná místa Zranitelnost jsou bugy nebo chyby v softwaru, které lze využít k získání neoprávněného přístupu do sítě nebo počítačového systému. Mezi nejběžnější zranitelnosti patří: • zastaralý software, • nesprávně nakonfigurované systémy, • nedostatečné šifrování údajů. Některé zranitelnosti lze snadno otestovat, protože chyby již byly zdokumentovány. V těchto případech musí penetrační tester provést pouze skenování systému, aby zjistil, zda v systému existuje chyba a aktualizovat software. Další zranitelnosti však mohou být neznámé a penetrační tester použije skripty a další nástroje, aby maximálně otestoval systém a zjistil, jestli se nějaké chyby objeví. Ukazují metody používané hackery Etičtí hackeři se mohou vžít i do role učitele. Mnoho firem a zaměstnanců ví jen málo o hrozbách kybernetické bezpečnosti ao tom, jak jejich jednání může zabránit hrozbě nebo pomoci hackerovi ukrást data. Etičtí hackeři pořádají kurzy o kybernetické bezpečnosti a varují zaměstnance před novými hrozbami, když je objeví. Vzdělávání je obzvlášť účinné proti phishingu a jiným kybernetickým útokům typu sociálního inženýrství, které vyžadují, aby útočníkův cíl ​​(člověk) podnikl kroky, aby byla jeho hackerská aktivita umožněna. Když jsou zaměstnanci informováni o potenciální hrozbě, existuje větší šance, že ji bude možné zastavit dříve, než infikuje systém. Pomáhají předcházet kybernetickým útokům Etičtí hackeři také spolupracují s ostatními členy bezpečnostního týmu na vytvoření bezpečnější infrastruktury pro podnik. Etičtí hackeři vědí, jaké druhy hrozeb existují, a mohou týmu pomoci při výběru nástrojů a vytváření bezpečnostních politik, které mohou zabránit hrozbám, o kterých možná ještě ani nevědí. Mohou také pomoci s nastavením systémů pro zálohování a obnovu, které lze použít v nejhorším případě.[Image] Klíčové principy etického hackingu Hranice mezi black hat (nebo neetickým) hackingem a white hat (nebo etickým) hackingem se může zdát nejasná. Koneckonců, existuje také gray hat hacking, které se nachází někde mezi těmito dvěma. Jako etický hacker bys měl dodržovat několik zásad: • Dodržuj zákon: hackování je etické pouze tehdy, pokud máš povolení k provedení hodnocení bezpečnosti systému, který hackuješ. • Poznej rozsah projektu: chovej se jen v intencích smlouvy, kterou máš se společností. Zjisti přesně, co máš testovat a testuj pouze tyto systémy. • Nahlas všechna slabá místa: nahlas všechna slabá místa, která najdeš a navrhni způsoby, jak je opravit. • Respektuj jakékoli citlivé údaje: penetrační tester často testuje systémy, které uchovávají citlivé údaje a bude muset podepsat smlouvu o mlčenlivosti (NDA). Proč je etický hacking důležitý? Záměrným zjištěním zneužití a slabin v počítačových sítích organizace je v podstatě možné opravit je dříve, než je zneužije neetický hacker. Etičtí hackeři tedy pomáhají organizacím identifikovat a eliminovat hrozby zlepšováním celkové bezpečnosti IT v organizaci. Samozřejmě nejsou to jen údaje, které jsou v sázce, pokud jde o počítačovou kriminalitu. Ve zprávě Centra pre strategické a medzinárodné štúdie a spoločnosti McAfee v oblasti bezpečnostního softwaru z roku 2020 bylo zjištěno, že ztráty z počítačové kriminality dosáhly v roce 2020 přibližně 945 miliard USD. Jen pro srovnání, v roce 2018 to bylo zhruba 522 miliard USD, takže nárůst je znepokojivý. Tyto rostoucí náklady se připisují lepšímu vykazování, jakož i efektivnějším technikám hackerů. Kromě ztráty údajů a peněz může počítačová kriminalita poškodit veřejnou bezpečnost, poškodit ekonomiky a podkopat národní bezpečnost. Je zřejmé, že je nezbytné chránit organizace a jejich údaje a etické hackování může v této ochraně hrát klíčovou roli. Druhy etického hackingu Existuje několik etických hackerských metod a základních oblastí, které může profesionál použít. Níže uvádíme některé z nejběžnějších typů etického hackování: • Hackování webových aplikací. Webové aplikace jsou sdíleny přes síť (jako je internet nebo intranet) a někdy jsou založeny na prohlížeči. I když jsou pohodlné, mohou být zranitelné vůči útokům skriptů a etičtí hackeři takové slabiny testují. • Hackování webového serveru. Webové servery provozují operační systémy a aplikace, které hostují webové stránky a připojují se k back-end databázím. V každém bodě tohoto procesu existují potenciálně slabá místa, která musí etičtí hackeři otestovat, identifikovat a doporučit opravy. • Hackování WIFI bezdrátové sítě. Všichni známe bezdrátové sítě – skupinu počítačů, které jsou bezdrátově připojeny k centrálnímu přístupovému bodu. S touto vymožeností však přichází řada potenciálních bezpečnostních nedostatků, které musí white-hat hackeři hledat. • Hackování systému. Přístup k zabezpečené síti je jedna věc, ale hackování systému se zaměřuje na získání přístupu k jednotlivým počítačům v síti. Etičtí hackeři se přesně o to pokusí a zároveň navrhnou vhodná protiopatření. • Sociální inženýrství. Zatímco ostatní metody se zaměřují na přístup k informacím prostřednictvím počítačů, systémů a sítí, sociální inženýrství se zaměřuje na jednotlivce, lidi. Často to znamená manipulaci lidí, aby předali citlivé údaje nebo poskytli přístup, aniž by měli podezření na špatný úmysl. Jaké pracovní pozice může obsadit etický hacker? Firmy všech velikostí a odvětví se obávají bezpečnosti své sítě. Pokud stále dochází k narušení bezpečnosti a firmy budou mít stále citlivé údaje, etičtí hackeři budou žádáni, takže trh práce pro ně vypadá dobře iv budoucnosti. Některé větší podniky mají mezi zaměstnanci etických hackerů, kteří celý den provádějí bezpečnostní testy a penetrační testy. V jiných společnostech může být etické hackování pouze součástí práce, zatímco většinu času trávíte konfigurací sítí a nastavováním nových systémů. Některé z nejpopulárnějších pozic etických hackerů zahrnují: • Penetrační tester • Security Analyst • Etický hacker • Bezpečnostní konzultant • Bezpečnostní inženýr • Bezpečnostní architekt • Analytik informační bezpečnosti • Manažer informační bezpečnosti Závěr Pokud tě kariéra v tomto odvětví zatím láká, možná tě také zajímá, jak se naučit etický hacking. Většina etických hackerů, penetračních testerů a white-hat hackerů se pustí do etického hackingu, protože je zajímá, jak funguje internet a informační bezpečnost. Jedna věc, kterou musí etický hacker vědět, je kybernetická bezpečnost. Jelikož etický hacker se zabývá i softwarovými zranitelnostmi a možná bude muset psát skripty, které mu pomohou s tímto úkolem, budeš se muset naučit i nějaký programovací jazyk (pravděpodobně to bude více jazyků). Pro etické hackery jsou doporučené jazyky jako Python, C, C++ nebo JavaScript. Práce s terminálem, scriptování v Bashi jsou také silně doporučeno, stejně tak nástroje pro testování zranitelnosti jako Metasploit a OpenVAS. Mnoho užitečných nástrojů a postupů etického hackingu se naučíš v našem online kurzu Úvod do etického hackingu. Nejdůležitějším požadavkem je však zvědavost. Takže buď zvědavý a hodně štěstí při etickém hackování!

Co je Evropský týden programování? Evropský týden programování je nezávislé hnutí dobrovolníků, kteří ve své vlasti propagují programování v roli velvyslanců týdne programování. Všichni organizátoři akcí zaměřených na programování (školy, učitelé, programátorské kluby a kroužky, knihovny, podniky, veřejné orgány) se vyzývají, aby doplnili svou akci na mapu na stránce codeweek.eu . K čemu slouží týden programování?• Oslavuje programování jako tvůrčí činnost • Dává lidem svobodu • Spojuje lidi • Nadchne více lidí pro vědu, techniku, inženýrství a matematiku Co si mohu z této akce odnést já?• Programování je zábava! • Programování je tvůrčí! Lidstvo se od nepaměti věnuje tvorbě – nejprve s pomocí hlíny, kamene, cihel, papíru či dřeva, dnes už i díky počítačovému kódu. • Programování dává lidem svobodu! Digitální obsah nemusíte jen pasivně přijímat. Díky programování můžete věci i sami tvořit a zpřístupňovat je milionům lidí. Můžete vytvářet webové stránky či hry nebo kontrolovat počítač nebo robota kódem. • Je to možnost pochopit svět. Stále více věcí je vzájemně propojeno. Pokud víme, co se děje v zákulisí, pochopíme, jak funguje svět! • Programování nás učí algoritmickému myšlení, řešení problémů, kreativitě, kritickému myšlení, analytickému myšlení a týmové práci. • Až 90 % pracovních míst dneška vyžaduje digitální dovednosti včetně programování.[Image] Jak se mohu zapojit do Evropského týdne programování?• Programátoři mohou pořádat semináře v místních školách, co-workingových prostorách, komunitních střediscích nebo knihovnách. • Učitelé, kteří mají zkušenosti s programováním, mohou vést hodiny programování, vyměňovat si učební osnovy či pořádat semináře pro kolegy. • Učitelé, kteří (zatím) nemají zkušenosti s programováním, mohou zorganizovat semináře nebo pozvat rodiče či studenty, aby se navzájem naučili programovat. • Rodiče mohou podpořit své děti, aby navštívili seminář věnovaný programování. • Podniky a neziskové organizace mohou vést semináře o programování, poskytnout své zaměstnance jako školitele v rámci aktivity „staň se školitelem“, organizovat pro studenty zábavné programátorské soutěže nebo takové akce sponzorovat. • Veřejné instituce mohou pořádat semináře o programování nebo diskuse u kulatého stolu ve vlastních prostorách. • Každý, kdo se účastní akce zaměřené na programování, se o zkušenosti může podělit na webové stránce Evropského týdne programování a inspirovat ostatní! Nezapomeňte přidat své akce na stránce CodeWeek  a používat hashtagy #CodeEU a #CodeWeek.

Power BI a Tableau jsou dvě důležité Business Intelligence technologie pro shromažďování, integraci, analýzu a prezentaci obchodních informací. Pomáhají vám provádět datovou analýzu, manipulaci s údaji a jejich vizualizaci, abyste měli přehled v informacích a dobré podklady pro byznys rozhodnutí. V tomto článku se podíváme na Power BI a Tableau, prozkoumáme jejich podobnosti a rozdíly, jakož i jejich výhody a nevýhody. Po přečtení byste měli mít představu o tom, co je pro vaše potřeby to pravé. Krátce o historii Business IntelligenceBusiness Intelligence je zde s námi již od 60. let 19. století, kdy Sir Henry Furnese, americký bankéř sbíral a analyzoval údaje, aby získal cenné informace a předčil tak konkurenci. V roce 1958, napsal počítačový vědec IBM Hans Peter Luhn článek, který popsal potenciál shromažďování Business Intelligence pomocí technologií. Business Intelligence, jak se dnes chápe, využívá technologie pro shromažďování a analýzu údajů, jejich přeměnu na užitečné informace a jednání na základě nich. Tableau bylo poprvé spuštěno v roce 2004 a poskytuje uživatelům drag-and-drop způsob vytváření interaktivních vizualizací a dashboardů. Tableau má řadu produktů, které pomáhají firmám ukládat, analyzovat a vizualizovat údaje. Microsoft Power BI přišlo na scénu o několik let později, poprvé bylo veřejnosti představeno v roce 2011. Cílem bylo vytvořit snadno použitelné rozhraní, které umožní organizovat a vizualizovat data i neprogramátorům. Stejně jako Tableau obsahuje i Power BI několik různých komponentů. Podobnosti Power BI a TableauV následujících řádcích se podíváme na podobnosti mezi těmito dvěma nástroji. Uživatelsky přívětivé a code-freeTableau i Power BI jsou ideálními nástroji, které se naučíte, pokud jste nováčkem v oblasti datové analýzy. Pokud jste business analytikem, jsou to dva hlavní nástroje pro vizualizaci dat, které budete potřebovat pro práci s nimi. Připojení na různé zdroje datJedna věc je vizualizace údajů, které máte, ale důležité je mít řadu vstupů. Firmy mají tendenci shromažďovat data z více kanálů. Při srovnání Tableau a Power BI vidíme, že obě se mohou připojit k širokému spektru zdrojů. Patří sem MS Excel, CSV a JSON a placená verze obou platforem vám poskytuje přístup k více než 50 dalším datovým konektorům, jako jsou Google Bigquery, Amazon Redsift a Salesforce. Vizualizace se aktualizují, pokud se změní základní údaje.[Příklad dashboardu v Power BI] Množství různých vizualizacíTableau i Power BI vám mohou pomoci prezentovat data různými způsoby. Máte možnosti pro vizualizace včetně sloupcových a čárových grafů, stromových map a geografických map. Na obou platformách můžete s těmito vizualizacemi interagovat, například umístěním kurzoru myši na ně získáte více informací a použitím filtrů, a také je můžete zkombinovat a vytvořit interaktivní dashboardy. PopularitaNa základě údajů z webstránky Slintel z března 2023 má Power BI tržní podíl 13,27 %, zatímco Tableau využívá 13,83 % firem v rámci Business Intelligence řešení. Obě řešení mají desetitisíce firemních zákazníků na světě.[Příklad dashboardu v Tableau] Rozdíly mezi Power BI a TableauTyto rozdíly mezi Power BI a Tableau zvažte, pokud uvažujete o jejich využití pro při svém podnikání či ve své kariéře. Power BI funguje pouze na WindowsTo může výrazně zasáhnout do výběru těchto dvou platforem. Pokud budete pro svou práci většinou používat Mac, lepší volbou je Tableau, protože Power BI nemůžete používat na macOS. CenyPower BI má výhodu oproti Tableau, pokud jde o ceny. Power BI Pro stojí 10 USD měsíčně na uživatele a ještě výkonnější služba Power BI Premium stojí 20 USD měsíčně na uživatele. Více než 8 % uživatelů uvádí ceny jako jednu z největších silných stránek Power BI. Uživatelé služby Power BI zjišťují, že její cena je často zahrnuta v balíčku předplatného od společnosti Microsoft a existuje bezplatná verze. Uživatelé si mohou vybrat z úplného balíka Tableau Creator za 70 USD měsíčně nebo se rozhodnout pro Tableau Explorer za 42 USD měsíčně, pokud potřebujete použít pouze stávající dashboardy. Uživatelé, kteří si jen potřebují prohlížet a interagovat s informačními panely, mohou získat předplatné Tableau Viewer ve výši 15 USD měsíčně. Programovací jazykyPokud jde o použití Power BI a Tableau s různými programovacími jazyky, existují další rozdíly: • Power BI: k manipulaci s daty a modelování můžete použít jazyk M a Data Analysis Expression. Je možné připojit i programovací jazyk R. • Tableau: s Tableau máte větší výběr a flexibilitu. Kromě jednodušší integrace s R můžete implementovat Tableau Software Development Kit s jazyky Python, Java, C a C++. Další rozdíly• Tableau je nejlépe známé pro své vizuálně atraktivní vizualizace dat, zatímco Power BI je preferováno pro svou schopnost pracovat s více údaji. • Tableau je ideální pro zkušené datové analytiky, zatímco Power BI mohou používat zkušení i začínající uživatelé. • Zvládnutí Tableau vyžaduje čas a odborné znalosti, zatímco používání Power BI je jednodušší. • Tableau dokáže efektivně zpracovat velké objemy dat, zatímco Power BI je lepší pro omezené objemy dat. ZávěrTakže Power BI nebo Tableau? Který z těchto dvou nástrojů si nakonec vyberete, jednoduše závisí na tom, jak je potřebujete používat ve svém podnikání. Pro nás má mírně navrch Power BI. Jeho snadné použití, podobnost s Excelem a cenová dostupnost z něj činí skvělou volbu pro mnoho firem. Tableau má stále jedinečné výhody, které ocení mnohé firmy a analytici. Je lepší pro větší objemy dat, nabízí krásné vizualizace dat a větší možnosti přizpůsobení než Power BI.

Zajímá vás, co je marketingová strategie, jak ji správně nastavit a dosahovat cíle v konkurenčním prostředí? Přečtěte si souhrn nejdůležitějších informací, jak určit marketingovou strategii se zohledněním všech aspektů marketingového mixu. V dnešní době, pro kterou je charakteristická obrovská konkurence, je marketing neoddělitelnou součástí každého podnikání. Bez kvalitního marketingu se snadno stane, že společnost zanikne v moři mnoha dalších podniků. Proto by každá firma, bez ohledu na to, zda jde o malé podnikání nebo velký byznys, měla mít již na začátku své činnosti vypracovanou marketingovou strategii. Marketingová strategie je základním prvkem, od kterého se odvíjejí všechny další marketingové kroky dané společnosti. Je potřebná při určování primárních cílů společnosti a jejího směřování. Co je marketingová strategieMarketingová strategie podniku představuje komplexní plán, který hovoří o tom, jak bude společnost dosahovat cíle v oblasti marketingu. Věnuje se definování důvodů, proč firma vyvíjí konkrétní aktivity, kdo je jejím potenciálním zákazníkem, co chce svým klientům doručit a jakým způsobem to plánuje udělat. Jedná se o dlouhodobý plán se zohledněním všech aspektů marketingového mixu, tedy produktu, ceny, místa a propagace. Cílem marketingové strategie je efektivní oslovení zákazníků a uspokojování jejich potřeb. To jde ruku v ruce se zvýšením prodeje a ziskovosti společnosti. Pokud to shrneme, hlavními cíli marketingové strategie jsou: • spokojenost zákazníka a • dosáhnutí konkurenční výhody. Marketingová strategie jako nezbytnost úspěšného byznysuPokud chceme v dnešní době vybudovat úspěšné podnikání, bez marketingové strategie se obejdeme jen těžko. V tomto dokumentu je zahrnuta základní vize společnosti. Od ní se odvíjí následné jednodušší určování toho, na jakých produktech ve firmě je třeba pracovat, komu a jakým způsobem je prodávat a samozřejmě jaký postup zvolit pro jejich propagaci. Každá společnost potřebuje individuálně vypracovanou marketingovou strategii, která závisí například na konkrétním zaměření dané společnosti. [Marketingová strategie je nutností úspěšného podnikání.] Základní typy marketingových strategiíMarketingová strategie by měla být tedy šitá na míru konkrétní společnosti. Existují různé typy strategií marketingu. Nevíte, které jsou to? V tom případě čtěte dále. 1. Digitální marketing Žijeme v době moderních technologií, a proto stále větší roli v rámci marketingové strategie hraje digitální marketing. Obsahuje všechny online aktivity s cílem přilákat a angažovat cílovou skupinu. Mezi nástroje digitálního marketingu patří například webové stránky, sociální média, e-mail marketing, PPC reklama a podobně. Je nutné opětovně zdůraznit, že online marketingová strategie patří aktuálně mezi nejdůležitější typy marketingových strategií, protože umožňuje firmám zviditelnit se ve světovém měřítku. Navíc je možné prostřednictvím speciálních nástrojů snadno sledovat i účinnost jednotlivých reklamních kampaní. 2. Marketingová strategie diferenciace Tato marketingová strategie se zaměřuje na vytvoření originálního (jedinečného, unikátního) produktu nebo služby, které se odlišují od konkurence. Produkt a služba se vyznačují i vysokou kvalitou, aby zákazníci viděli nabízenou vysokou hodnotu a zároveň byli ochotni za ni zaplatit vyšší cenu. 3. Marketingová strategie nízké ceny Jde o strategii, při které je pro zákazníky lákadlem nižší cena produktu nebo služby. Jejím cílem je poukázat na výhodu spočívající v pravidelném nákupu u konkrétního výrobce či prodejce ve srovnání s konkurencí. 4. Marketingová strategie zaměřená na růst Marketingová strategie zaměřená na růst zahrnuje soubor kroků, které vedou k dosažení růstu a zvyšování výnosů společnosti. Jejím cílem je rozšiřování zákaznické základny, tedy získávání nových zákazníků, ale i zvyšování prodeje a zisku i zvyšování podílu na trhu. 5. Marketingová strategie zaměřená na věrné zákazníky Tato strategie představuje dlouhodobější plán. Je zaměřen na udržení existujících zákazníků a rozšíření zákaznické základny díky budování a udržování silných vztahů s těmi současnými. Hlavním cílem je udržet si aktuální zákazníky, zvýšit jejich loajalitu a pravidelně s nimi komunikovat. Proč je marketingová strategie důležitá a jak si stanovit cílV dnešní době rychle se měnícího trhu, vysoké konkurenceschopnosti a neustálých změn je marketingová strategie nutností. Proč je důležitá? • Umožňuje stanovit si přesné, jasné, reálné a časově ohraničené cíle a směr podnikání, díky čemuž jsou všechny marketingové aktivity společnosti koordinovány a vedou k dosažení stanovených cílů. • Pomáhá při efektivním plánování a využívání finančních, lidských a časových zdrojů. To jde ruku v ruce s vyšší efektivitou marketingových kampaní. • Pomáhá identifikovat konkurenci a výrazněji se od ní odlišit, resp. získat konkurenční výhodu. • Přináší společnosti větší flexibilitu v reagování na změny na trhu či v preferencích zákazníků. • Má vliv na konzistentnost podniku – komunikaci jedné myšlenky různými způsoby, autentickost a uvěřitelnost. • Je důležitá při získávání potenciálních zákazníků, protože pomáhá při jejich identifikaci i způsobu oslovování. • Představuje pomocníka při měření marketingového výkonu, neboť obsahuje metriky a cíle schopné měřit efektivitu marketingových aktivit. Metoda SMART jako pomůcka při stanovení marketingových cílůZajímá vás, jak si nastavit marketingové cíle? Vhodnou pomůckou je například metoda SMART. V čem spočívá její podstata? Stačí vědět, co znamenají jednotlivá písmena. • S ako Specific (specifický) – cíle by měly být jasné a specifické (konkrétní). • M ako Measurable (měřitelný) – cíle by mělo být možné vyčíslit/vyhodnotit. • A ako Achievable (dosažitelný) –  cíle by měly být realistické a dosažitelné s ohledem na zdroje a možnosti společnosti. • R ako Relevant (relevantní) –  cíle by měly být relevantní pro vaše podnikání a měly by být v souladu s celkovou vizí podnikání. • T ako Time-bound (časově ohraničený) – každý cíl by měl mít stanovený termín splnění, aby bylo možné sledovat pokrok. Víc o SMART cílech jsme psali v tomto článku.  sme písali v tomto článku. [Plánování v marketingu je důležité] Jaká data musím mít před tvorbou marketingové strategiePředtím, než se pustíte do tvorby marketingové strategie, je nutné shromáždit a analyzovat různé typy údajů a informací, které vám umožní lépe pochopit trh, konkurenci a cílové zákazníky. Je pravda, že univerzální návod na vytvoření dokonalé marketingové strategie neexistuje. Každý byznys je originální, a proto vyžaduje odlišný přístup. Například existuje rozdíl mezi marketingovou strategií digitální agentury a podnikem, který prodává pekárenské výrobky nebo kosmetiku. 6 klíčových dat a informací, které musíte mítPři shromažďování dat a informací pro tvorbu marketingové strategie se zaměřte na následujících 6 oblastí: 1. Segmentace Segmentace představuje základní formu analýzy trhu s cílem seznámit se s jeho strukturou. Trh se rozděluje na skupiny odlišné svým nákupním chováním i potřebami. Prostřednictvím segmentace lze získat údaje o tom, které skupiny zákazníků můžete oslovit. 2. Data o zákaznících Skupiny zákazníků rozlišujeme na základě demografických údajů (věk, pohlaví, výše příjmu, dosažené vzdělání, zaměstnání…), geografických údajů (bydliště, klimatické podmínky…), psychografických údajů, jako například životní styl, hodnoty či názory. Součástí jsou i behaviorální údaje v podobě nákupního chování, loajality k značce či frekvence nákupů. 3. Cílení (targeting) Targeting spočívá v tom, že z definovaných publik vyberete pouze ty relevantní. Tím získáte i představu o velikosti jednotlivých zákaznických skupin, jejich růstovém potenciálu a podobně. 4. SWOT analýza SWOT analýza je skvělá pro identifikaci silných a slabých stránek společnosti a také pro zhodnocení příležitostí a hrozeb. Měli byste hledat odpovědi na tyto otázky: • Strengths (silné stránky) – jaké má firma silné stránky? • Weaknesses (slabé stránky) – jaké jsou její slabé stránky? • Opportunities (příležitosti) – jaké příležitosti by se daly využít? • Threats (hrozby) – jaké hrozby mohou ohrozit podnikání? 5. Data o konkurenci Nezapomeňte na získání důležitých informací týkajících se konkurence, její marketingové strategie a cenové politiky. 6. PESTLE analýza Prostřednictvím této analýzy zjistíte mnoho o typech prostředí, které mají vliv na fungování vaší společnosti. Jde například o politické, ekonomické, sociální, technologické či legislativní prostředí. Jak vytvořit efektivní marketingovou strategiiPro vytvoření efektivní marketingové strategie se určitě vyplatí vyčlenit si dostatek času i prostředků a věnovat jí pozornost. Je také možné investovat do využití služeb profesionálů v této oblasti. Zjednodušený postup tvorby marketingové strategie lze shrnout do následujících bodů: 1. Identifikujte si 4P společnosti, tedy produkt, cenu, propagaci a distribuci. 2. Nastavte si krátkodobé a dlouhodobé cíle, které se odvíjejí od analýzy trhu a konkurence. Analýza zákazníků vám pomůže v nastavení efektivní komunikace s cílovou skupinou a vyberete si relevantní marketingové kanály (sociální média, e-mail…). 3. Vyčleňte a rozdělte rozpočet na jednotlivé nástroje marketingové strategie. 4. Sledujte výkonnost kampaní, analyzujte data a porovnávejte je se stanovenými cíli. Šikovných pomocníků není nikdy dostPomůckou při tvorbě marketingové strategie mohou být pro vás vzory marketingových strategií, které si stáhnete z internetových stránek některých marketingových společností zdarma, nebo za poplatek. Poskytují jakousi osnovu a záchytné body při tvorbě vlastní strategie. Pokud se v této oblasti stále ztrácíte, doporučujeme vám naše profesionální online kurzy, díky kterým získáte lepší představu o vytváření marketingové strategie a také potřebné dovednosti.

V tomto a v následujících článcích se podíváme na zoubek lambda výrazem. Budeme si je vysvětlovat zcela dopodrobna, abychom je pochopili a využívali. Obsahově se zaměříme na tyto oblasti: 1. porozumění lambda výrazům, 2. použití lambda výrazů, 3. funkcionální rozhraní (functional intefaces), 4. reference metod (method references), 5. vylepšení na kolekcích. Proč použít lambda výrazy? Řekneme si pár odrážek, proč je používat. • povoluje použít takzvané funkcionální programování, což je dosud něco, řekl bych divné, protože Java je objektově orientovaný jazyk, • zpřehledňují kód, lepší čitelnost v některých případech, kde bychom použili několik zbytečných řádků, abychom napsali totéž. Možná se zamýšlíš, proč používat funkcionální programování v jazyce, který je objektově orientovaný. Už není OOP tak dobré? Už zanikne? Ne, nezanikne a java je a myslím si, že pořád bude objektově orientovaný jazyk. Toto funkcionální programování ber jen jako další nástroj, který jako vývojář máš ve své ruce. U OOP jsou vývojáři zvyklí přemýšlet v podstatných jménech, v objektech, ve třídách. Například Pes štěká. Štěkání je součástí Psa. Tím pádem metoda, která bude zajišťovat psí štěkání, je součástí třídy Pes. Někdy ale potřebuji kus kódu, metodu – nebo jinak řečeno funkci, která nepatří do žádné třídy speciální. Podsunutí chování do metodyUvažuj nad tím, že máš metodu, která na konzoli vypíše nějaký text. Například staré známé Hello World. Pro tento účel bychom si vytvořili třídu, které by byla metoda pro vypsání Hello Word. Tuto metodu bychom pak vypsali na konzoli v main metodě. Příklad v idea Lambda2. Naším úkolem bude nyní předělat tento kód tak, abych dané metodě podsunul chování a uvnitř té metody se jen provede to chování. Ukažme si na příkladu. Takže jsme udělali, co jsme chtěli. Do metody jsme podsunuli chování jako argument a poté jsme jej provedli. Ale ne tak přesně. Do metody jsme podsunuli něco, co má v sobě chování. Podsunuli jsme implementaci rozhraní, která má v sobě metodu, která provede očekávané chování. Právě tomuto chtějí lambda výrazy zabránit. Chtějí zabránit tomu, abychom podsouvali objekty, ale chtějí, abychom podsouvali funkce. Namísto tohoto: public void printHelloWord(IHelloWord helloWord){ helloWord.sayHello(); } chceme do metody vložit nějakou akci, nějakou funkci. Tento přístup umožňuje chovat se k funkcím jako k hodnotám. public void printHelloWord(funkcia){ funkcia(); } Pokud napíšu String jméno = “Jaro”; tak jsem hodnotu Jaro přidělil do proměnné jméno. Nyní jsme ale nastínili, že do nějaké proměnné bychom chtěli vložit blok kódu, který prezentuje naši funkci. Takže blok kód by se stal hodnotou a ta by se dala vložit do proměnné. Takže tam, kde používám danou proměnnou, tak tam používám i danou funkci, která je v ní. Pro představivost, chceme dosáhnout tohoto: premennaSFunkciou = public void sayHello() { System.out.println("HelloWord impls"); } Toto je možné pomocí lambda výrazů. Nejprve se ale podívejme na tento kus kódu a řekněme si, co nepotřebujeme: • public – označuje mi, jestli je něco veřejně dostupné mimo třídu, dává smysl v kontextu třídy, tady ale přidělujeme do proměnné, tak to nepotřebujeme, neboť funkce je dostupná tomu, kdo pracuje s danou proměnnou. premennaSFunkciou = void sayHello() { System.out.println("HelloWord impls"); } • název sayHello = pokud přistupujeme k hodnotě, která je v proměnné, tak k ní přistupujme názvem proměnné, v našem případě je název proměnné proměnnou SFunkcí, takže ani druhé jméno nepotřebujeme. premennaSFunkciou = void () { System.out.println("HelloWord impls"); } • typ návratové hodnoty – při psaní lambda výrazů nemusím psát, jaký je návratový typ, překladač ví, podle nitra metody, co se vrací. premennaSFunkciou = () { System.out.println("HelloWord impls"); } Toto ale ještě není lambda výraz. Pokud napíšu šipku (pomlčka - a znaménko větší >) mezi závorky a blok kódu, tak tehdy jsme vytvořili labmda výraz. premennaSFunkciou = () -> { System.out.println("HelloWord impls"); } Pokud metoda obsahuje jen jeden řádek, tedy ne více řádků, tak lze dále upravit tento výraz a to tak, že odstraníme složené závorky. Pokud je více řádků, tak složené závorky ponecháme. premennaSFunkciou = () -> System.out.println("HelloWord impls"); Teď si už umíme představit, udělat, to, že pošleme funkci jako parametr metody a uvnitř spustíme danou funkci. public void printHelloWord(------){ -----(); }Do metody můžeme vložit jako argument při volání metody přímo lambda výraz. printHelloWord(() -> System.out.println("HelloWord impls")){ PříkladyNapiš metodu, která vezme jako parametr číslo a vynásobí ho 5ti.nasobokPiatichFunkcia = public int nasobokPiatich(int i){ return i*5; }Přepíšeme to na lambda výraz, vyškrtám všechno, co nepotřebuji. Tedy název, návratovou hodnotu a modifikátor přístupu. nasobokPiatichFunkcia = (int i){ return i*5; }Napíšeme tam šipku a jelikož řádek je tam jen jeden, tak umíme odmazat kudrnaté závorky. nasobokPiatichFunkcia = (int i) -> return i*5;Tady máme další pomůcku, nebo možnost škrtat. Jelikož java kompilátor zná vnitřek metody a ví, co má vrátit, můžu vymazat i return. nasobokPiatichFunkcia = (int i) -> i*5;Když máme jednořádkový lambda výraz bez složených závorek, tak je nezbytné nepoužívat return. SčítáníscitaniFunkce = (int a, int b) -> a+b;  OdčítáníodcitaniFunkce = (int a, int b) -> a-b; Bezpečné děleníbezpecneDelenieFunkcia = (int a, int b) -> { if(b==0) { return 0 ; } return a/b; };Spojení řetězcůstringJoin = (String x, String y) -> x.concat(y);  Stále jsme v Javě. Tedy v typovém jazyce. Jaké jsou typy těchto proměnných, které v sobě drží lambda výrazy? Video:Pokud tě více baví poslouchat a dívat, tak si můžeš prohlédnout sérii videí o lambda výrazech v kurzu Java pro pokročilé. ZáverPokud by ses chtěl dozvědět o Javě víc nebo jsi nepochopil všechno, tak jsem i pro tebe připravil online kurzy o Javě na https://skillmea.sk. Pokud se chceš o mně dozvědět více, tak klikej na jaroslavbeno.sk nebo mě sleduj na sociálních sítích – youtube, facebook, instagram, linkedin.  Zakomponuji i malou reklamu. Ve spolupráci s tvůrci židle Neseda.com ti nabízím s kódem/kuponem JaroslavBeno 10% slevu (aplikovatelná i na zlevněnou židli). Já jsem Jaro a my se vidíme, slyšíme-li Bůh dá příště. Čaves.

Každý týden jeden blog. Takové jsem si dal předsevzetí do nového roku. Hned první týden se to nepodařilo, ale co už 🤦🏻‍♂️ . V tomto textu (nebo seriálu?) budeme řešit tvůj vlastní Virtuální privátní server (VPS). Konkrétně: • zjistíme co to VPS vlastně je a jaké jsou výhody a případné nevýhody, • zkusíme analyzovat naše potřeby a vybrat vhodné parametry našeho serveru, • VPS koupíme, nastavíme, zajistíme a připravíme pro naši aplikaci, • z GitHub repozitáře nasadíme naši aplikaci do produkce pomocí GithubActions (CI), • koupíme doménu a nasadíme SSL certifikát pomocí letsencrypt. Je to hodně práce, pome na to.[Image] K čemu mi je vlastní server?Hned na začátku si to vyjasněme: VPS je pro většinu projektů zbytečný. Při dnešních možnostech, jak svou aplikaci umíme nasadit do produkce a zpřístupnit ji uživatelům na pár kliků, je často zbytečné řešit komplikované nastavování vlastního serveru. Hlavně údržba a řešení případných problémů nám může připomenout, jak špatně jsme se rozhodli. Přesto VPS má své místo a někdy se opravdu může hodit, například: • pokud máš linux v malíčku, nebo svůj VPS už máš (jsi zkušený/á), • pokud výkon sdíleného hostingu viditelně nestačí a už neumíš svou aplikaci dále optimalizovat, • pokud nepostačují dostupné technologie sdíleného hostingu (potřebuješ doinstalovat vlastní knihovny, tooly), • pokud má aplikace extrémní nároky na výkon procesoru, velikost paměti, nebo potřebuješ ukládat gigabajty/terabajty dat, • pokud jsou data, se kterými pracuješ příliš senzitivně na to, aby byla uložena na jednom místě spolu s daty jiných uživatelů sdíleného hostingu. Asi bychom našli i další případy, specifika, kdy se hodí VPS, tyto nám však prozatím postačí. Pokud tedy spadáš do některého z kritérií, čti dále. Jaký výkon serveru potřebuji?Brzdí. Než přistoupíme ke koupi serveru bychom měli vědět, jaké jsou naše požadavky. Alespoň přibližně. Potřebujeme spoustu jader procesoru? Nebo si vystačíme s jedním, případně dvěma jádry? Potřebujeme spoustu operační paměti, nebo terabajty dat na disku? To jsou těžké otázky, ale poradím ti: • Pokud aplikace neexistuje a chceš VPS jen vyzkoušet, zvol nejlevnější server jaký je v nabídce. Zda máš 1 procesor, nebo 32 procesorů - terminál reaguje vždy stejně rychle. • Pokud je aplikace nová a neznáš její nároky, začni raději s méně výkonným a levnějším serverem. Například CPU s jedním nebo dvěma jádry a 2G RAM. Většina providerů disponuje jednoduchým škálovacím nástrojem. Pokud se zvýší nároky, pohneš v administračním rozhraní nějakým sliderem a šup, máš o dvě jádra více, případně dvojnásobek RAM - do pár vteřin. • Pokud jsi narazil na limity sdíleného hostingu, pravděpodobně znáš důvod, proč chceš vyzkoušet VPS. Nejlepší pokud si komunikoval s podporou svého providera a potvrdili, že jsi narazil na limit jejich CPU, nebo RAM. Kde koupit server?Takže, pokud víme alespoň přibližně co chceme, udělejme průzkum. Osobně mám vyzkoušených těchto prodejců VPS: • Linode, DigitalOcean, Hetzner, WebSupport Ubuntu Server a terminál bude u každého prodejce stejný. Řídit se tedy můžeme podle následujících kritérií: 1. cena 2. ještě jednou cena 3. možnosti administračního rozhraní a případného navyšování výkonu do budoucnosti 4. lokalita datového centra (co nejblíže uživatelům) Moje zkušenost V poslední době to u mě osobně vyhrává Hetzner (hetzner.de). Frajeři mají vynikající ceny (vlastní server v době psaní tohoto textu umíš získat již za 3E/měsíc) a navyšování počtu CPU a RAM je řešeno jednoduchým sliderem v administračním rozhraní. Super věc 🎉. Datové centrum můžeš zvolit relativně blízko – Falkenstein, Nemecko. TIP: V levém horním rohu změníš jazyk webu z německého na anglický. 😎 Vytvoření účtu HetznerJak se už konečně tedy dostaneme k vlastnímu serveru? Takto: 1. Vytvoř si účet na hetzner.de (klik) 2. Klikni na linku, kterou ti Hetzner poslal na email zadaný při registraci 3. V sérii formulářů vyplň své iniciály (poslední formulář vyžaduje údaje o platbě, žádná platba předem však není nutná) 4. Po vyplnění a odeslání formulářů se implicitně zobrazí formulář - nastavení tvých iniciál. Vpravo nahoře klikej na čtverečky a vyber z nabídky možnost "Cloud": Pokud máš po absolvování předchozích kroků před sebou takovou obrazovku:[Konzole cloudu Hetzner.de. je vše v pořádku.] Můj server!Už jsme blízko. V seznamu projektů (předchozí obrázek) klikni na "Default" (tento název umíš změnit přes ikonu tří teček v pravém horním rohu karty produktu) a následně "Add server".[Vytvoření nového VPS.] Parametry serveruNyní zvolíme parametry serveru. V tomto případě zvolíme nejlevnější variantu, ale některé možnosti popíšeme blíže. Parametry serveru tedy nastavíme následovně: 1. Location (umístění datového centra): Falkenstein, protože je nejblíže Slovensku. 2. Image (operační systém): Ubuntu 20.04, protože s ním umím pracovat a také existuje obrovská komunita uživatelů Ubuntu serveru, což usnadní vyhledání návodů a řešení případných problémů. Se serverem Ubuntu bude dále pokračovat i tento tutoriál. 3. Type (typ serveru): Standardní, protože nám nevadí, že spolu s naším VPS budou na fyzickém serveru běžet i jiné virutální servery. Dedikovaný typ serveru je vhodný jen tehdy, potřebujeme-li opravdu velký výpočetní výkon pro naše použití. Z dalších možností typu serveru vyberme hned první s označením CX11 a tedy 1x VCPU, 2GB RAM, 20GB SSD v ceně €2.99 za měsíc. 4. Volume (externí disk): Nevytváříme externí disk. 1. TIP: Pokud vytvoříme VPS o velikosti SSD 20GB a potřebujeme více dat, nemusíme hned měnit velikost SSD na serveru, ale můžeme připojit k serveru externí disk. Má to jednu velkou výhodu a jednu menší. Velkou výhodou je, že v případě zvyšování výkonu (např. z 1CPU a 2GB RAM na 4CPU 8GB RAM) můžeme zvolit možnost, že nechceme navyšovat i velikost SSD – tedy SSD zůstane na hodnotě 20GB. Takové rozhodnutí nám v budoucnu umožní i krok zpět a tedy snížení počtu VCPU a RAM. Takto můžeme ušetřit nemálo finančních prostředků, pokud potřebujeme zvýšit výkon VPS jen dočasně, ne natrvalo (např. pokud je aplikace přetížena jen v období Vánoc). 5. Network (síť): Nevytváříme síť, protože nevytváříme skupinu serverů, které potřebujeme mít na jedné síti (např. pokud bychom potřebovali zvlášť VPS pro webserver a databázový server). 6. Additional features (další možnosti): V případě možnosti User data nespekulujeme (zatím). To se nám může hodit tehdy, chceme-li některé činnosti automatizovat, například automaticky přidat uživatele do systému, spustit různé skripty po instalaci a podobně. Backups jsou pravidelné zálohy, což je nutnost na produkčním serveru, kde běží ostrá aplikace. Tato služba je však zpoplatněna – 20% z ceny našeho serveru. Pokud tedy vytváříš produkční server, nafurt, tak doporučuji i se zálohami. Pokud jen testuješ, tak je to na tobě 😉 . 7. SSH Key (SSH klíč): Pokud máš zkušenosti s *nix systémy, možná máš vytvořený svůj id_rsa.pub klíč. Pokud ano, tady ho můžeš použít a tak se autentifikovat při připojování k serveru. V opačném případě (a to je náš případ) ti bude zasláno heslo k root uživateli na tvůj email. Tady tedy nespekulujeme a zatím nezaškrtneme tuto možnost. 1. TIP: Povolit vzdálený přístup pro root uživatele není bezpečné a používá se pouze pro prvotní nastavení serveru (první přihlášení do nového VPS). Jedním z prvních kroků po přihlášení se do nového VPS by mělo být vytvoření vlastního uživatele, který se bude přihlašovat pomocí klíče (ne hesla) a zakázání vzdáleného přístupu pro root uživatele. To bude také náš postup. 8. Name (Název): Toto je název serveru, který je zobrazen v administračním panelu hetzner, ale iv konzole po připojení k serveru přes SSH protokol. TIP: Vzpomeň si na nějaké názvy světů, postav z tvých oblíbených počítačových her, komiksů nebo filmů 😎 . Hodně čtení kvůli pár klikům. Nastavení serveru tedy může vypadat i takto:[Nastavenie parametrov VPS.] První SSH spojení Po potvrzení nastavení chvíli počkáme na spuštění nové instance našeho VPS. Zároveň nám Hetzner doručí email s informacemi o IP adrese, na kterou se budeme připojovat a heslem pro root uživatele. Tak zkontroluj email a pojď se přihlásit na server přes SSH. Jaký program použít k přihlášení přes SSH? Pro MacOS je to Terminal nebo iTerm. V případě linuxu (jakéhokoli) je to velmi podobné MacOS - tedy opět Terminal. Uživatelé Windows mohou použít pro SSH připojení program Putty, případně nainstalovat WSL doplněk a použít WSL terminal. Napiš nám pokud se setkáš s nějakým problémem, pořešíme. Z emailu jsem se dozvěděl, že IP mého serveru je 78.47.244.57 a heslo k uživateli root je ss3PgfWnHwxUhUaKEEr9 (ani nezkoušej, server v době čtení tohoto textu již nebude existovat).[Email s autorizáciou do nášho VPS.] TerminalPříkaz ssh, který použijeme v MacOS, Linux nebo WSL terminálu má následující syntax: ssh pouzivatel@ip_servera Tedy v našem případě: ssh root@78.47.244.57 Terminál si vyptá heslo, můžeme ho jen zkopírovat a přilepit. Při zadávání hesla do terminálu se nezobrazují žádné hvězdičky ani odezva. Proto jen potvrdíme příkaz klávesou Enter. Pokud se na server připojujeme poprvé, SSH se zeptá, zda chceme server uložit do seznamu SSH serverů. Napíšeme yes a spojení se v případě správného hesla úspěšně naváže:[Image] První připojení k serveru přes SSH. Při prvním přihlášení je nutné změnit heslo uživatele root. Zadáme staré heslo a vytvoříme nové. Hotovo. Náš nový VPS server Ubuntu 20.10 je vytvořen. Co dál?V další části blogu budeme pokračovat s nastavením našeho serveru: 1. vytvoříme si na lokálním počítači SSH klíč 2. vytvoříme na serveru vlastního uživatele a nastavíme přihlašování přes SSH klíč 3. zajistíme server pomocí firewallu, fail2ban a jiných nástrojů 4. nainstalujeme a spustíme webový server (nginx) 5. nainstalujeme a spustíme databázový server (postgresql, pokud budeš potřebovat tak i MySQL) 6. nainstalujeme závislosti (git, nodejs, ...) Ve třetí části budeme řešit deploy naší aplikace na VPS: 1. koupíme doménu a nasměrujeme ji na server 2. naklonujeme naši aplikaci na server, spustíme ji pod doménou a vytvoříme k ní službu (systemd service aby se automaticky spustila při případném restartu serveru) 3. pomocí certbot nastavíme doméně SSL certifikát a zpřístupníme aplikaci pod HTTPS 4. pomocí GithubActions nastavíme continous integration tak, aby se po push do main branche spustily automatizované testy a v případě bezchybnosti se aplikace rovnou nasadí do produkce Hodně roboty máme. Ale hodně se také naučíme. Čtvrtá část není.