Martin Šimo - lektor kurzu Google Analytics pro začátečníky

Jen před třemi dny jsme zveřejnili online kurz Java pro začátečníky (za který nemusíš platit, je totiž dostupný zcela zdarma ) a už dnes má neuvěřitelných téměř 900 studentů! Po prvním šoku jsme si hned řekli, že musíme s tím úspěchem ven a informovat i tebe! A tak jsem oslovila lektora kurzu, aby nám cosi o sobě vyprávěl. V následujících řádcích se dozvíš, proč Jaro Beňo tento kurz pustil do světa a to zadarmo, jak vnímá spolupráci s Learn2Code a zmínil i nějaké ty zákonitosti o Javě. [Image] Na úvod nám prosím řekni pár slov o sobě, čemu se věnuješ?Pracuji jako programátor. Ve volném čase se věnuji rodině, čtu Bibli, knihy, chodím do přírody a samozřejmě dělám videotutoriály. Jeden rok jsem také učil na základní škole (pokud toto čtete, tak pozdravujeeem). V Learn2Code jsme spustili nový online kurz JAVA, kde ty jsi jeho lektorem. Jak vnímáš tuto pozici?Velice se z toho těším. Přesně pro to jsem kdysi dávno začal dělat videotutoriály - někomu pomoci. Pomoci mu začít v ucelené formě. Sám jsem něco podobného na začátku potřeboval a neměl jsem to. Musel jsem sbírat z více zdrojů. Na co se nejvíc těšíš a co vnímáš jako největší pozitivum tohoto kurzu?Nejvíce se těším z něčeho, co sice neuvidím, ale doufám v to – někomu tento kurz opravdu pomůže. Pozitivum kurzu je, že je zdarma a jsou v něm naprosto základy. Zejména video o tom, jak Java pracuje s pamětí – je to nejdůležitější video ze základů jevy (tedy alespoň podle mě). Do dnešního dne se přihlásilo na kurz více než 800 studentů, to je velký úspěch. Čekal jsi to? Tak 800 bych určitě netipoval na začátku, je to super. Je z toho vidět, že lidé mají o Javu zájem. O kvalitě mého tutoriálu, to neříká zatím nic, nefandím si. To ukáží až hodnocení. Osobně doufám, že budou lidé spokojeni. Další kurzy, bych rád připravil ještě lépe, neboť teď to bude o něčem jiném. Nebude to jen o tom, že já si udělám nějaké video na YouTube a pak si ho možná někdo podívá. Teď to bude o tom, že lidé si to budou chtít prohlédnout, pokud vstoupí do kurzu. Toto mě motivuje se tomu věnovat o to poctivěji a kvalitněji.  Co všechno zmiňovaný kurz zahrnuje? Je například vhodný i pro začátečníky, nebo spíše pro pokročilé?Vše o kurzu a co zahrnuje je v  popisu kurzu . Je nejvhodnější pro začátečníky v tomto jazyce a celkově pro začátečníky v programování. Kdo všechno se v tomto kurzu najde? Pro koho bys ho spíše doporučoval? Co jím můžu získat?Najde se tam student střední školy, ale i začínající vysokoškolák a samozřejmě samouk. Všem zmiňovaným to doporučuji. Dále pokud si chce někdo oprášit nebo ověřit znalosti, tak to také není k zahození. Ten, kdo si to prohlédne, získá základní přehled do psaní kódu v Javě. Co všechno tedy budu umět udělat po absolvování kurzu? Například, co si můžu po kurzu uvést do životopisu?Skutečně se naučí přesně všechno to, co je v samotném popisu kurzu (jako Java pracuje s pamětí, výrazy, cykly, podmínky, metody, třídy, pole, pochopíš, co jsou přetížení a konstruktory, základy OOP - objektově orientované programování, řetězce, přístupové práva, rozhraní, výjimky a jiné užitečné znalosti). V životopisu si může klidně uvést znalost jazyka Java – začátečník. Obecně se říká, že v IT je třeba neustále sledovat trendy, platí to i například konkrétně v JAVA? Mění se tam věci rychle?Konkrétně v Javě se to nemění ze dne na den, ale s verzemi je tomu už jinak. Spíše je třeba se podívat, zda se nezměnila nějaká knihovna/famework, se kterým se na projektu pracuje. To ale také není naprostá nezbytnost, protože pokud používám verzi xx.1, tak pokud udělají verzi xx.2, tak ji můžu použít, ale i nemusím. Je podle tebe na Slovensku dostatek profesionálů - Javistů? Je zde silná konkurence? Musíš mít „ostré lokty“?Já si myslím, že je zde spousta kvalitních profesionálů. Věřím tomu. Já se na konkurenci takhle nedívám. Snažím se pracovat tak jak vím, stíhat termíny, zlepšovat se. Nechci používat ostré lokty a doufám, že ani nebudu. Jaké jsou tvé zkušenosti s prací v IT oblasti? Co tě baví nejvíc a kde se vidíš za nějaký čas? Máš nějaké konkrétní plány?Baví mě všechno, co umím dělat. Rád bych pokračoval v tom, co dělám nyní, zlepšoval se a sdílel své znalosti s ostatními. Rád bych udělal Java advanced kurz, budeme v něm dělat aplikaci pro správu domácí knihovny. Použijeme Hibernate, napojení se na různé databáze, rest služby + git. Na toto by mohl navázat další online kurz pro ty, kteří programují v Javě, ale nejsou front-end developeři. Tedy kurz Bootstrap – jak si rychle připravit web stránku. Dále bych chtěl použít rest služby k tomu, abychom se napojili na Angular 2 aplikaci. Tak další podkurz by byl Angular 2 single page application kurz. Toto mě zatím napadlo - stadium rozmýšlení :) Jaro je lektorem online kurzu Java pro začátečníky , pokud chceš s Javou začít, ale nevíš kde, tento kurz je pro tebe jako stvořený. Pokud máš na Jara nějaké dotazy, napiš je do komentářů.

Znáte ji zejména jako jednu ze zakladatelek společnosti PIXEL FEDERATION, dlouhá léta působila a působí v IT a v oblasti lidských zdrojů. Jak sama říká, IT je všude kolem nás, potřebujeme ho a vidí potřebu se vzdělávat v této oblasti nehledě na to, zda jsi žena nebo muž. V rámci Mezinárodního dne žen v IT pokračujeme v sérii zajímavých rozhovorů se zajímavými ženami. Moje pozvání přijala Lucie Šicková. [Image] Pro začátek se nám prosím představ, co přesně děláš a čemu se věnuješ?Ahojte, jmenuji se Lucie Šicková, jsem jedna ze zakladatelek Pixel Federation a v rámci Pixelu pracuji se vzděláváním. Mám na starosti systém vzdělávání pro naše lidi založený hlavně na sdílení znalostí a zkušeností v rámci firmy a také sem zveme experty ze zahraničí, zastřešujeme mentoring, coaching a aktuálně jdeme řešit individuální vzdělávací plány. Kromě interního vzdělávání mám na starosti projekt Edufactory, jehož cílem je podporovat a tvořit inovativní vzdělávací koncepty, které přistupují ke vzdělávání interaktivní formou, projektově, pragmaticky, s respektem, okamžitou zpětnou vazbou. Zajímám se o edugaming, social impact hry, využívání her v rámci vzdělávacího procesu a také o samotné vzdělávání vývojářů na Slovensku. Pokud bys nedělala to, co děláš, co bys s největší pravděpodobností dělala? Určitě bych něco organizovala v rámci kreativního průmyslu a pracovala s velkou skupinou lidí. Kreativní průmysl proto, že si vždy obdivovala jakoukoli formu lidské tvořivosti – ať už filmovou tvorbu, komiks, animaci, aplikaci nebo hru. A lidé jsou pro mě to nejdůležitější. Od mých nejbližších až po kohokoli se zajímavým příběhem či pohledem na svět. Když jsi začínala, bylo to pro tebe těžké? Uměla sis hned poradit? Když jsem začínala pracovat, měla jsem 17 let a pracovala jsem ve VHS půjčovně. Tam asi ale otázka nesměřovala... Co chci říct je, že od té doby jsem vždy pracovala, čili nevím, který bod považovat za začátek. Vždy jsem pracovala s lidmi, nikdy jsem neměla strach z technologií a lidmi pracujícími s technologiemi. Moje první práce v rámci herního průmyslu bylo řízení právě technické části týmu. Měla jsem na starosti programátory, testery, scriptery. S některými nebyla jednoduchá komunikace, protože mi rádi dali pocítit, že nerozumím detailu. Ale měla jsem pár skvělých překladatelů a ti mi dělali podporu. Pochopila jsem, že témata nebo dovednosti, které nejsou primárně moje doména, si potřebuji vyskládat lidmi, kteří mě doplňují. Já se nezvyknu zamotat v problému, snažím se vždy hledat řešení a to v malých, manažovatelných krocích. Co bylo pro tebe nejtěžší? Různé momenty. Náročný byl přechod z trvalého pracovního poměru, kde jsem měla stabilní příjem a zdánlivé jistoty na volnou nohu, kde neexistovala garance ničeho. Potom přechod z korporátu do kreativního průmyslu, také kvůli zdánlivým jistotám. Další velkou výzvou bylo založení Pixelu a najednou obrovská zodpovědnost za lidi, kteří se rozhodli s námi spolupracovat. Následně potřeba mít dítě a když už se mi narodilo a potom další a další, skloubit rodinu a práci. Ale i mateřství mě naučilo, že všechno je jen fáze, ať už příjemná, nebo nepříjemná v nějakém momentě skončí, čili nejdůležitější jsou výdrž, konzistence a trpělivost. Jak to vnímáš pracovně? Je velká poptávka po lidech s IT znalostmi, mají větší šance se zaměstnat v této oblasti, najít si lépe placenou práci? Myslím si, že IT a digitální technologie již nyní hrají důležitou roli v našich životech a naše potřeby v této oblasti budou jen růst. I proto je stále rostoucí poptávka po vývojářích, lidech se znalostí toho, co vše zahrnuje tvorba digitálních produktů od nápadu po jejich spuštění na trh. To obnáší nejen programátory, ale i grafiky, kteří rozumějí technologiím, koncovému uživateli, marketérům, manažerům, designérům a podobně. Čili k tomu, aby člověk pracoval ve firmě, která tvoří digitální produkt, nemusí být kodér, ale musí rozumět souvislostem a životnímu cyklu digitálního produktu. Po takových lidech bude vždy poptávka. Jak vnímáš spojení IT a ženy? Pracuješ víc v mužském nebo ženském světě?IT je dominantně mužským světem, herní průmysl stejně. V rámci Pixelu máme téměř 20 procent žen. Stále je to málo, na vysloveně techničtějších pozicích máme jen pár žen. Není to proto, že bychom ženy nechtěli přijímat, právě naopak, ale bohužel na trhu jich není mnoho. Vidíš výhody toho, že je stále málo žen v IT? Žen je stále méně než mužů, než v mnoha jiných segmentech. Nevidím v tom výhody. Kolektiv, kde jsou i muži i ženy, je mnohem funkčnější, dynamičtější, obě pohlaví jsou něčím specifická a společně tvoří větší rovnováhu. Jak reagovaly tvé kamarádky, když ses rozhodla pracovat v této sféře? Já jsem studovala finance, pracovala jsem s lidskými zdroji, čili IT směr jsem nestudovala. Protože však mám velmi široké zájmy a jsem extrémně zvědavý člověk, který se neustále snaží rozšiřovat si své znalosti, hledat širší souvislosti a dopad na lidi, nikoho kdo mě zná, nepřekvapuje, co dělám.  Pracují i ​​ony v IT? Když jdete baby třeba na kávu, povídáte si o tvé práci? Nebo si toto téma necháš pro mužský kolektiv? Mám spoustu kamarádů a kamarádek, bohužel, však ne dost času na jen takové to příjemné posedávání na kávě a povídání si o čemkoli. Svůj čas dělím mezi svou rodinu, tedy Šimona, děti a práci. Mám i kamarády se kterými nepracuji, ale jsem typ člověka, který má rád, když může svůj okruh kamarádů propojovat i pracovně. Ptají se lidé často na tvou práci? Setkáváš se s tím, že by si holky ptaly od tebe nějaké tipy a rady? Pixel Federation je aktuálně velmi exponován a dostáváme spoustu otázek. Já odpovídám, neboť cítím velkou zodpovědnost - za náš úspěch, za to co firma a všichni v ní dokázali vůči všem lidem, kteří se na tom v nějakém bodě podíleli i vůči komukoli, koho ten příběh může inspirovat. Vidím, jak umí jen tak malá věc jako exkurze namotivovat mladé, aby se nebáli zkusit něco vlastního. Mám ráda tuto zemi. Můj syn dnes cestou autobusem řekl, že Slovensko miluje a chce zde zůstat navždy. Chci, aby v této zemi zůstávali moudří, mladí lidé a proto se budu dělat všechno proto, abychom k tomu přispěli. Co bys poradila dívkám, které se neumí rozhodnout, zda by měly jít do programování nebo do IT samotného? Neumím sice programovat, ale pokud máte rádi dynamicky se měnící prostředí, kde je třeba používat hlavu, určitě jděte do toho. Je to velmi zajímavý směr, díky kterému budete vždy o krok vpřed! Lucce děkujeme za rozhovor. Líbil se ti rozhovor? Věnuj mu 👍 Pokud máš na Lucii nějakou otázku, napiš ji dolů do komentáře 👇  

V rámci Mezinárodního dne žen v IT jsem pátrala po úspěšných Slovenkách ai když je žen obecně v IT pomálu, stále se můžeme u nás doma pochlubit těmi šikovnými! Ivana Lieskovská je tedy nejen šikovná, mladá a krásná žena (podle fotek bych řekla, že si zmýlila povolání a klidně by mohla být i modelka), ale navíc k tomu je úspěšná programátorka, která každý den produkuje spoustu skvělých nápadů. Vtipně poukazuje také na to, že žena v IT nemusí být vnímána jen jako dekorace. Ivana má také svůj vlastní blog, kkde si můžeš přečíst více o jejích aktivitách - o jejích konferencích a cestování, o Rails Girls nebo o projektu o lingvistice.[Ivana Lieskovská] Můžeš se nám na začátek trošku představit. Co přesně děláš, čemu se věnuješ?Jsem programátorka a analytička. Momentálně pracuji pro CSA Systems, kde se zabýváme laserovým skenováním a zpracováním 3D scanů prostoru. V práci zejména piji kávu a přeměňuji ji na skvělé nápady, které pak programuji. Ve volném čase tancuji, maluji, chodívám do fitka nebo na bouldrovku. A učím se pár cizích jazyků, což ve mně vzbudilo zájem o kvantitativní lingvistiku. Wau, to zní, že tvůj den je skutečně nabitý povinnostmi, ale najdeš si čas i na zábavu. Pokud bys však nedělala to, co děláš, co bys s největší pravděpodobností dělala?Byla bych bouře. Ale ne, asi malířka. Nebo bych se věnovala lingvistice a nějakým exotickým cizím jazykům. Vraťme se ještě trošku ke studiu. Dnes nemusíme IT studovat výhradně jen na vysoké škole, existují různé online vzdělávací platformy, kde se dokážou lidé naučit i programovat. Co si myslíš o podobném stylu samostudia ty?Online kurzy zbožňuji. Na netu dnes již naleznete miliony kurzů z oblastí informatiky, ekonomie, podnikání, psychologie, hudby... Většina MOOC (massive online open course) je sestavena ze sérii krátkých videí, ve kterých je jednoduše a zajímavě vysvětlena učební látka. Online kurzy mají výhodu iv tom, že řeší aktuální věci, na rozdíl od předmětů ve škole, jsou poutavější a více vás vtáhnou, neboť se učíte tím, že něco sami tvoříte.[Ivana Lieskovská, autor fotografie: Michal Čerňanský] Když jsi začínala, bylo to pro tebe těžké? Uměla sis hned poradit?Upřímně, často jsem byla frustrovaná a přemýšlela jsem nad jinou školou asi tak každé dva týdny. Co bylo pro tebe nejtěžší?Uf, toho je celý seznam. Jednou z těch těžkých věcí bylo přijmout jakési apatické a poněkud nekulturní prostředí na fakultě mezi informatiky. Z gymnázia jsem byla zvyklá na proaktivitu, angažovanost, zájem učitelů o názor studentů, podporu tvořivosti a jaký takový vzájemný respekt. S tímto jsem se setkala během studia vlastně zřídka. Naštěstí jsem poznala i pár nadšenců a brutálně inteligentních lidí, kteří na sobě makali a tvořili vlastní věci už dávno vedle škole. Ti byli také jsou pro mě inspirací, když mi něco nejde.[Fórum Restart Europe v Benátkách, 2014. Na fotografii je také CEO Microsoft Italy - Carlo Purassanta] Jak to vnímáš pracovně? Máš podle tebe větší šance se zaměstnat v IT a najít lepší placenou práci?Z pracovního hlediska si mohu stěžovat pouze pokud na příliš mnoho pracovních nabídek. Dostávám jejich množství, neustále! A to z různých koutů světa. A co se týká platu, na ten si stěžovat také nemůžu. Jak reagovaly tvé kamarádky, když ses rozhodla studovat a pracovat v této sféře?Zmateným úsměvem. Ale všechny jsme šli studovat něco ulítlé, bavila nás fyzika. Jedna šla studovat matematiku, druhá jadernou chemii.[Velká Čínská zeď, Peking, Čína 2016 - výlet během konference softwarových inženýrů.] Jak to pak vypadá, když jdete spolu například na kávu, povídáte si o tvé práci? Nebo si toto téma šetříš pro mužský kolektiv?Během studia informatiky se mými kamarádkami stali spolužáci a káva se záhadně transformovala na pivo. S kluky jsme málokdy řešili něco jiného, ještě iv intrákových oknech, ve kterých se svítilo, jsme viděli trojúhelníkové matice a rady na parkovištích nám připomínaly matematickou analýzu. Pokud jdu mimořádně na kávu s někým mimo IT, řešíme to, co máme společného. Lidé si často spojují výraz IT s muži a neumí si představit, že by s ním mohlo mít něco co činění i něžnější pohlaví. Automaticky si myslí, že IT je spíše svět mužů. Jak to vnímáš ty? Pracuješ víc v mužském nebo ženském světě?Práci v IT vnímám jako kreativní a vznešenou zároveň. Kreativní proto, že existuje x způsobů, jak můžeš něco udělat. Vznešenou proto, že slouží lidem. Děláš produkty pro lidi, kteří je budou potom používat při práci nebo jen tak, pro zábavu. Co na tom není pro ženy? Muži se v IT možná jen cítí sebevědoměji. Mnohdy jen proto, že jako děti vnímaly počítače jako hračky. Když však přijdou na vysokou školu, málokdy mají více relevantních znalostí než dívky. Takové stereotypní modely však mají velký vliv na výběr budoucího směřování, což je škoda, protože spojení „ženy v IT“ zní zcela harmonicky. Abych odpověděla i na tvou poslední otázku, průměrně se pohyboval počet mých kolegyň v intervalu <0; 2>. Navzdory těmto číslům budu tvrdohlavě tvrdit, že nepracuji v mužském světě, vždyť je to i můj svět.[Jak jsme dělali semestrální práci na číslicové počítače] Podle toho, co teď poslouchám a vidím, jsi mladá a atraktivní žena plná energie, skvělých nápadů. Berou tě tvoji mužští kolegové rovnocenně? Řekněme, pokud řešíte nějaký úkol, cítíš, že tvé slovo má stejnou váhu?Většinou ano. Měla jsem jen pár kolegů, kteří si potřebovali něco dokazovat. Vidíš výhody toho, že je stále méně žen v IT? Nebo se už poměr žen a mužů pomaličku vyrovnal?Nemyslím si, že se poměr mužů a žen v IT vyrovnal a než (pokud) se tak stane, to ještě nějakou dobu potrvá. Tento nepoměr má samozřejmě i své výhody. Jednou z nich je například to, že s tebou dělají občas rozhovory o tom, jak málo je žen v IT (smích). Je to dvousečná zbraň, někdy je tvá přítomnost velmi vítaná, v horších případech se cítíš jako dekorace. Díky nízkému počtu žen v IT jsou však vyvíjeny úžasné aktivity, organizované eventy a workshopy speciálně pro dívky, které mají zájem o IT, ale nevědí, jak začít. Toto úsilí spojuje lidi a mě vždy fascinuje to, jak se nadšení lidé umí spojit pro dobrou věc.[Programátorská soutěž ACM ICPC, Krakov, Polsko 2013, sleva: Tomáš Isteník, Ivana Lieskovská, Martin Olešnaník] Ty očividně hodně cestuješ. Je to také díky tomu, co děláš? Má podle tebe programátorka velké šance při zaměstnání i cestovat? Myslím tím samozřejmě i pracovní cesty do zahraničí.Snažím se, příležitostí je docela dost. Například na fórum v Benátkách jsem byla pozvána díky mému zájmu o startupy spolu s další hrstkou žen z JA-YE (Junior Achievement Europe). V Lisabonu měly zase ženy z IT vstup na jednu konferenci zdarma. Někteří zaměstnavatelé vám rádi proplatí účast na mezinárodních konferencích nebo školeních, vedle kterých si najdete chvíli čas i poznat okolí. A služební cesty jsou další kapitola, i na Slovensku se dá najít práce, odkud chodíte každé dva týdny do Německa, Nizozemska, Švýcarska nebo Rakouska. Ptají se lidé často na tvou práci? Setkáváš se s tím, že by si holky ptaly od tebe nějaké tipy a rady?Víš co, na práci se mě zeptají noví lidé vždy jen jednou. Buď jsou ze stejného „akvária“ a máme se o čem bavit, nebo nastane chvilka přemýšlení, kam se debata ubere dále z překvapeného „Aha, wow“. Jasné, někdy ode mě potřebují radu. Myslím, že několik z nás zažilo odpověď typu “Nevíš používat počítač?”. Tak jasné, že se raději zeptáš kámošky. Co bys poradila dívkám, které se neumí rozhodnout, zda by měly jít do programování?Toto rozhodnutí s sebou nese mnoho různých reakcí, od lichotivých až po fakt extrémně trapné. Nenechte se odradit hlupáky a myslete se svoji budoucnost. Na netu najdete spoustu tutoriálů a online kurzů, kde si můžete trochu pohrát a zjistit, o čem to je.[Image]Workshop Railsgirls, kde byla Ivana Lískovská mentorkou, Bratislava 2015! Ivanko, děkujeme ti za rozhovor.