Náš blog

Jen před třemi dny jsme zveřejnili online kurz Java pro začátečníky (za který nemusíš platit, je totiž dostupný zcela zdarma ) a už dnes má neuvěřitelných téměř 900 studentů! Po prvním šoku jsme si hned řekli, že musíme s tím úspěchem ven a informovat i tebe! A tak jsem oslovila lektora kurzu, aby nám cosi o sobě vyprávěl. V následujících řádcích se dozvíš, proč Jaro Beňo tento kurz pustil do světa a to zadarmo, jak vnímá spolupráci s Learn2Code a zmínil i nějaké ty zákonitosti o Javě. [Image] Na úvod nám prosím řekni pár slov o sobě, čemu se věnuješ?Pracuji jako programátor. Ve volném čase se věnuji rodině, čtu Bibli, knihy, chodím do přírody a samozřejmě dělám videotutoriály. Jeden rok jsem také učil na základní škole (pokud toto čtete, tak pozdravujeeem). V Learn2Code jsme spustili nový online kurz JAVA, kde ty jsi jeho lektorem. Jak vnímáš tuto pozici?Velice se z toho těším. Přesně pro to jsem kdysi dávno začal dělat videotutoriály - někomu pomoci. Pomoci mu začít v ucelené formě. Sám jsem něco podobného na začátku potřeboval a neměl jsem to. Musel jsem sbírat z více zdrojů. Na co se nejvíc těšíš a co vnímáš jako největší pozitivum tohoto kurzu?Nejvíce se těším z něčeho, co sice neuvidím, ale doufám v to – někomu tento kurz opravdu pomůže. Pozitivum kurzu je, že je zdarma a jsou v něm naprosto základy. Zejména video o tom, jak Java pracuje s pamětí – je to nejdůležitější video ze základů jevy (tedy alespoň podle mě). Do dnešního dne se přihlásilo na kurz více než 800 studentů, to je velký úspěch. Čekal jsi to? Tak 800 bych určitě netipoval na začátku, je to super. Je z toho vidět, že lidé mají o Javu zájem. O kvalitě mého tutoriálu, to neříká zatím nic, nefandím si. To ukáží až hodnocení. Osobně doufám, že budou lidé spokojeni. Další kurzy, bych rád připravil ještě lépe, neboť teď to bude o něčem jiném. Nebude to jen o tom, že já si udělám nějaké video na YouTube a pak si ho možná někdo podívá. Teď to bude o tom, že lidé si to budou chtít prohlédnout, pokud vstoupí do kurzu. Toto mě motivuje se tomu věnovat o to poctivěji a kvalitněji.  Co všechno zmiňovaný kurz zahrnuje? Je například vhodný i pro začátečníky, nebo spíše pro pokročilé?Vše o kurzu a co zahrnuje je v  popisu kurzu . Je nejvhodnější pro začátečníky v tomto jazyce a celkově pro začátečníky v programování. Kdo všechno se v tomto kurzu najde? Pro koho bys ho spíše doporučoval? Co jím můžu získat?Najde se tam student střední školy, ale i začínající vysokoškolák a samozřejmě samouk. Všem zmiňovaným to doporučuji. Dále pokud si chce někdo oprášit nebo ověřit znalosti, tak to také není k zahození. Ten, kdo si to prohlédne, získá základní přehled do psaní kódu v Javě. Co všechno tedy budu umět udělat po absolvování kurzu? Například, co si můžu po kurzu uvést do životopisu?Skutečně se naučí přesně všechno to, co je v samotném popisu kurzu (jako Java pracuje s pamětí, výrazy, cykly, podmínky, metody, třídy, pole, pochopíš, co jsou přetížení a konstruktory, základy OOP - objektově orientované programování, řetězce, přístupové práva, rozhraní, výjimky a jiné užitečné znalosti). V životopisu si může klidně uvést znalost jazyka Java – začátečník. Obecně se říká, že v IT je třeba neustále sledovat trendy, platí to i například konkrétně v JAVA? Mění se tam věci rychle?Konkrétně v Javě se to nemění ze dne na den, ale s verzemi je tomu už jinak. Spíše je třeba se podívat, zda se nezměnila nějaká knihovna/famework, se kterým se na projektu pracuje. To ale také není naprostá nezbytnost, protože pokud používám verzi xx.1, tak pokud udělají verzi xx.2, tak ji můžu použít, ale i nemusím. Je podle tebe na Slovensku dostatek profesionálů - Javistů? Je zde silná konkurence? Musíš mít „ostré lokty“?Já si myslím, že je zde spousta kvalitních profesionálů. Věřím tomu. Já se na konkurenci takhle nedívám. Snažím se pracovat tak jak vím, stíhat termíny, zlepšovat se. Nechci používat ostré lokty a doufám, že ani nebudu. Jaké jsou tvé zkušenosti s prací v IT oblasti? Co tě baví nejvíc a kde se vidíš za nějaký čas? Máš nějaké konkrétní plány?Baví mě všechno, co umím dělat. Rád bych pokračoval v tom, co dělám nyní, zlepšoval se a sdílel své znalosti s ostatními. Rád bych udělal Java advanced kurz, budeme v něm dělat aplikaci pro správu domácí knihovny. Použijeme Hibernate, napojení se na různé databáze, rest služby + git. Na toto by mohl navázat další online kurz pro ty, kteří programují v Javě, ale nejsou front-end developeři. Tedy kurz Bootstrap – jak si rychle připravit web stránku. Dále bych chtěl použít rest služby k tomu, abychom se napojili na Angular 2 aplikaci. Tak další podkurz by byl Angular 2 single page application kurz. Toto mě zatím napadlo - stadium rozmýšlení :) Jaro je lektorem online kurzu Java pro začátečníky , pokud chceš s Javou začít, ale nevíš kde, tento kurz je pro tebe jako stvořený. Pokud máš na Jara nějaké dotazy, napiš je do komentářů.

Dnes se naučíme základní operace v Javě, které si ukážeme při programování jednoduché kalkulačky. Mimo jiné se naučíme: • vypsat zadaný text • uložit hodnoty pro proměnné typu String a int • vytvoření vstupu pro uživatele • parsování textu na čísla • podmínky a jednoduché větvení • základní matematické výpočy v Javě Program kalkulačka v JavěCo tedy chceme, aby náš program uměl udělat? 1. Dokáže zaznamenat 2 čísla zadaná uživatelem do konzoly 2. Dokáže podle instrukcí zadaných uživatelem do konzole určit operaci (+, -, x, /) 3. Dokáže ze zadaných údajů provést výpočet a výsledek vypsat Po dokončení by program měl vypadat následovně:[Image] *nezapomeňte si nastavit podporu UTF 8, protože znaky lšťžýážä to brát nebude Během programování vlastní kalkulačky ji můžete použít jako šablonu a pokud objevíte ve svém programu chybu, můžete si ji podle šablony opravit. Pojďme si vysvětlit, jak jsme takový program vytvořili. Zatím si nebudeme vysvětlovat základní strukturu programu, protože se jedná o složité a pro začátečníky těžko pochopitelné pojmy (balík, třída, metoda…). Více se o struktuře programu dozvíte, když se budeme věnovat objektově orientovanému programování (OOP). Do programu popište to, co vidíte v šabloně. Vypsání textuJednou z nejjednodušších věcí, které budeme od naší aplikace chtít, je vypsat nějaký text. K tomu použijeme příkaz System.out.println(“Text“) ; Jak se dozvíme později, do závorek můžeme namísto textu v uvozovkách napsat název proměně a program nám vypíše jeho program. Tento příkaz nám odřádkuje text v programu, pokud chceme místo odřádkování pokračovat na stejném řádku, použijeme příkaz System.out.print(“Text“); středník nám představuje konec jednoho příkazu. V našem programu jej použijeme k vypsání instrukcí pro uživatele. Prázdné uvozovky nám poslouží pro vytvoření prázdného řádku. Proměnné typu String a intProměnné jsou názvy, které zastupují určité číslo nebo text, který je v nich uložen. Před názvem proměnné určujeme typ proměnné. Pro číslo slouží int a pro text String . Ukažme si několik příkladů: int a = 5; String b = "Ahoj"; Pokud bychom chtěli v kódu vypsat proměnnou, použijeme příkaz System.out.println(a); Samozřejmě můžeme vypsat několik proměnných vedle sebe klidně is obyčejným textem a to pomocí znaménka +. Kód by pak mohl vypadat následovně: System.out.println (a + b + „Text“) ; Hodnoty proměnných se mohou během průběhu programu měnit. Pokud budeme operovat s proměnnou, která již byla definována (byl u ní určen typ), nebudeme znovu její typ určovat: int a= 5; a=6; Dávejte si pozor na velká a malá písmena. U Stringu se píše první písmeno velké, protože se jedná o referenční datový typ, zatímco int je primitivní datový typ. Tím se ale zatím nebudeme zabývat. V našem programu si určíme proměnné int cislo1, int cislo2, int vysledek a String operace . Vytvoření vstupu pro uživateleDále budeme chtít, aby byl náš program interaktivní. Tedy, aby zde docházelo k oboustranné komunikaci mezi počítačem a uživatelem. K tomu si vytvoříme uživatelský vstup. Nejprve si úplně na začátek kódu přidáme metodu import java.util.Scanner; která nám zpřístupní funkce pro vstup uživatele z konzole. Do hlavního bloku kódu si pak nadefinujeme proměnnou, která nám ponese Scanner: Scanner sc= nový Scanner (System. in) ; Závorka nám zde bude definovat diakritiku, kterou použijeme. Pokud vám nebude fungovat tento kód, zkuste napsat: Scannee sc = new Scanner(System.in, “Windows-1250“); Vstup provedeme tak, že jej přiřadíme jako hodnotu k proměnné pomocí příkazu: sc . nextLine() ; Mohlo by to vypadat asi takto: String vstup = sc. nextLine() ; V programu získáme od uživatele hodnotu pro cislo1, cislo2 a operaci Počítač přečte vstupy od uživatele vždy jako text. Co však v případě, kdy budeme chtít po uživateli zadat číslo? K tomu slouží tvz. parsování. ParsováníFunkce parsování nám slouží, pokud chceme převést uživatelem zadaný text na číslo. K tomu použijeme funkci int nazevproměnné = Integer.parseInt(sc.nextLine() ); V našem programu nám poslouží k provedení vstupu u proměnných cislo1 a cislo2 z textu na číslo. PodmínkyPokud chceme, aby proběhla část kódu jen pokud jsou splněny určité podmínky, použijeme k tomu funkci if. Pokud nejsou splněny podmínky, část kódu bude přeskočena a bude pokračovat až za ní. Podmínky píšeme do závorek za klíčové slovo if a příkazy do složených závorek. a=1 if (a==1) { System.out.println(“Ahoj“) ; } Při podmínkách používáme == U textových proměnných používáme místo == funkci equals() String a = “Ahoj“ if (a. equals(“Ahoj“){ System.out.println (“Čau“) ; }Je možné používat další matematické funkce jako například srovnávání ( <, > ). V našem programu pomocí čtyř if funkcí zjistíme, jakou zadal uživatel operaci a podle toho provedeme výpočet.  Matematické operaceV Javě můžeme pracovat s různými matematickými funkcemi: Například  int a=1+2; Samozřejmě je možné nahradit čísla proměnnými. int a = b – c; V našem programu vypočítáme výsledek pomocí vysledek= cislo1 [operace] cislo2; Doufám, že se vám podařilo vytvořit vlastní funkční kalkulačku. Pokud stále máte problémy, zkuste ještě zkontrolovat, zda: • nechybí na konci některého příkazu středník, • jsou správně umístěny složené závorkyJsou správně umístěny složené závorky • jsou velká a malá písmena zapsaná správně Pro dnešek to bude všechno. Java videotutoriál pro začátečníky naleznete zde a zcela zdarma .

Znáte ji zejména jako jednu ze zakladatelek společnosti PIXEL FEDERATION, dlouhá léta působila a působí v IT a v oblasti lidských zdrojů. Jak sama říká, IT je všude kolem nás, potřebujeme ho a vidí potřebu se vzdělávat v této oblasti nehledě na to, zda jsi žena nebo muž. V rámci Mezinárodního dne žen v IT pokračujeme v sérii zajímavých rozhovorů se zajímavými ženami. Moje pozvání přijala Lucie Šicková. [Image] Pro začátek se nám prosím představ, co přesně děláš a čemu se věnuješ?Ahojte, jmenuji se Lucie Šicková, jsem jedna ze zakladatelek Pixel Federation a v rámci Pixelu pracuji se vzděláváním. Mám na starosti systém vzdělávání pro naše lidi založený hlavně na sdílení znalostí a zkušeností v rámci firmy a také sem zveme experty ze zahraničí, zastřešujeme mentoring, coaching a aktuálně jdeme řešit individuální vzdělávací plány. Kromě interního vzdělávání mám na starosti projekt Edufactory, jehož cílem je podporovat a tvořit inovativní vzdělávací koncepty, které přistupují ke vzdělávání interaktivní formou, projektově, pragmaticky, s respektem, okamžitou zpětnou vazbou. Zajímám se o edugaming, social impact hry, využívání her v rámci vzdělávacího procesu a také o samotné vzdělávání vývojářů na Slovensku. Pokud bys nedělala to, co děláš, co bys s největší pravděpodobností dělala? Určitě bych něco organizovala v rámci kreativního průmyslu a pracovala s velkou skupinou lidí. Kreativní průmysl proto, že si vždy obdivovala jakoukoli formu lidské tvořivosti – ať už filmovou tvorbu, komiks, animaci, aplikaci nebo hru. A lidé jsou pro mě to nejdůležitější. Od mých nejbližších až po kohokoli se zajímavým příběhem či pohledem na svět. Když jsi začínala, bylo to pro tebe těžké? Uměla sis hned poradit? Když jsem začínala pracovat, měla jsem 17 let a pracovala jsem ve VHS půjčovně. Tam asi ale otázka nesměřovala... Co chci říct je, že od té doby jsem vždy pracovala, čili nevím, který bod považovat za začátek. Vždy jsem pracovala s lidmi, nikdy jsem neměla strach z technologií a lidmi pracujícími s technologiemi. Moje první práce v rámci herního průmyslu bylo řízení právě technické části týmu. Měla jsem na starosti programátory, testery, scriptery. S některými nebyla jednoduchá komunikace, protože mi rádi dali pocítit, že nerozumím detailu. Ale měla jsem pár skvělých překladatelů a ti mi dělali podporu. Pochopila jsem, že témata nebo dovednosti, které nejsou primárně moje doména, si potřebuji vyskládat lidmi, kteří mě doplňují. Já se nezvyknu zamotat v problému, snažím se vždy hledat řešení a to v malých, manažovatelných krocích. Co bylo pro tebe nejtěžší? Různé momenty. Náročný byl přechod z trvalého pracovního poměru, kde jsem měla stabilní příjem a zdánlivé jistoty na volnou nohu, kde neexistovala garance ničeho. Potom přechod z korporátu do kreativního průmyslu, také kvůli zdánlivým jistotám. Další velkou výzvou bylo založení Pixelu a najednou obrovská zodpovědnost za lidi, kteří se rozhodli s námi spolupracovat. Následně potřeba mít dítě a když už se mi narodilo a potom další a další, skloubit rodinu a práci. Ale i mateřství mě naučilo, že všechno je jen fáze, ať už příjemná, nebo nepříjemná v nějakém momentě skončí, čili nejdůležitější jsou výdrž, konzistence a trpělivost. Jak to vnímáš pracovně? Je velká poptávka po lidech s IT znalostmi, mají větší šance se zaměstnat v této oblasti, najít si lépe placenou práci? Myslím si, že IT a digitální technologie již nyní hrají důležitou roli v našich životech a naše potřeby v této oblasti budou jen růst. I proto je stále rostoucí poptávka po vývojářích, lidech se znalostí toho, co vše zahrnuje tvorba digitálních produktů od nápadu po jejich spuštění na trh. To obnáší nejen programátory, ale i grafiky, kteří rozumějí technologiím, koncovému uživateli, marketérům, manažerům, designérům a podobně. Čili k tomu, aby člověk pracoval ve firmě, která tvoří digitální produkt, nemusí být kodér, ale musí rozumět souvislostem a životnímu cyklu digitálního produktu. Po takových lidech bude vždy poptávka. Jak vnímáš spojení IT a ženy? Pracuješ víc v mužském nebo ženském světě?IT je dominantně mužským světem, herní průmysl stejně. V rámci Pixelu máme téměř 20 procent žen. Stále je to málo, na vysloveně techničtějších pozicích máme jen pár žen. Není to proto, že bychom ženy nechtěli přijímat, právě naopak, ale bohužel na trhu jich není mnoho. Vidíš výhody toho, že je stále málo žen v IT? Žen je stále méně než mužů, než v mnoha jiných segmentech. Nevidím v tom výhody. Kolektiv, kde jsou i muži i ženy, je mnohem funkčnější, dynamičtější, obě pohlaví jsou něčím specifická a společně tvoří větší rovnováhu. Jak reagovaly tvé kamarádky, když ses rozhodla pracovat v této sféře? Já jsem studovala finance, pracovala jsem s lidskými zdroji, čili IT směr jsem nestudovala. Protože však mám velmi široké zájmy a jsem extrémně zvědavý člověk, který se neustále snaží rozšiřovat si své znalosti, hledat širší souvislosti a dopad na lidi, nikoho kdo mě zná, nepřekvapuje, co dělám.  Pracují i ​​ony v IT? Když jdete baby třeba na kávu, povídáte si o tvé práci? Nebo si toto téma necháš pro mužský kolektiv? Mám spoustu kamarádů a kamarádek, bohužel, však ne dost času na jen takové to příjemné posedávání na kávě a povídání si o čemkoli. Svůj čas dělím mezi svou rodinu, tedy Šimona, děti a práci. Mám i kamarády se kterými nepracuji, ale jsem typ člověka, který má rád, když může svůj okruh kamarádů propojovat i pracovně. Ptají se lidé často na tvou práci? Setkáváš se s tím, že by si holky ptaly od tebe nějaké tipy a rady? Pixel Federation je aktuálně velmi exponován a dostáváme spoustu otázek. Já odpovídám, neboť cítím velkou zodpovědnost - za náš úspěch, za to co firma a všichni v ní dokázali vůči všem lidem, kteří se na tom v nějakém bodě podíleli i vůči komukoli, koho ten příběh může inspirovat. Vidím, jak umí jen tak malá věc jako exkurze namotivovat mladé, aby se nebáli zkusit něco vlastního. Mám ráda tuto zemi. Můj syn dnes cestou autobusem řekl, že Slovensko miluje a chce zde zůstat navždy. Chci, aby v této zemi zůstávali moudří, mladí lidé a proto se budu dělat všechno proto, abychom k tomu přispěli. Co bys poradila dívkám, které se neumí rozhodnout, zda by měly jít do programování nebo do IT samotného? Neumím sice programovat, ale pokud máte rádi dynamicky se měnící prostředí, kde je třeba používat hlavu, určitě jděte do toho. Je to velmi zajímavý směr, díky kterému budete vždy o krok vpřed! Lucce děkujeme za rozhovor. Líbil se ti rozhovor? Věnuj mu 👍 Pokud máš na Lucii nějakou otázku, napiš ji dolů do komentáře 👇  

Žen v IT je stále jako šafránu, jsou spíše vzácností a ve srovnání s muži jich je opravdu málo. A jelikož vše vzácné a výjimečné si zvykneme nějak připomenout a hýčkat, výjimkou není ani dnešní den - ten patří IT ženám, ajťáčkům, programátorkám, všem ženám, které se věnují digitálním technologiím a vůbec všem, které se nějakým způsobem o IT zajímají (super , tedy slavím i já). O čem tedy mluvím? Girl's Day Je to něco jako MDŽ – skoro to samé s tím rozdílem, že místo karafiátu a bonboniéry mohou muži ženám darovat nejnovější klávesnici nebo rovnou kvalitní PC – případně i nějaký z našich kurzů (nebo rovnou předplatné ) by určitě mnohé ženy potěšil. Zpátky k dnešnímu svátečnímu dni Girl's Day - jde o celosvětový den žen v informačně-komunikačních technologiích (IKT), který se koná vždy čtvrtý čtvrtek ve čtvrtém měsíci ! Letos připadl na 27. dubna! A co říkají statistiky? Kolik žen v porovnání s muži pracuje nebo se zajímá o práci v IT? Podle podkladů Profese, které nám vypracoval a poskytl analytik Tomáš Janotík, je v IT segmentu až 87 procent mužů. Z toho zbytek tvoří ženy. Takže podle statistik můžeme skutečně zhodnotit, že situace na Slovensku hovoří ve prospěch mužů, kteří ve velké převaze pracovně dominují právě v IT oblastech.  Na základě životopisů, které uchazeči posílají prostřednictvím zmiňované Profese, nejvíce se uchazečky zajímají o pozice: User experience Expert, Web designér, Databázový analytik, Business Intelligence Specialist, Scrum Master a Technical writer. Týden s úspěšnými ajťáčkami, Slovenkami! My jsme v rámci tohoto týdne připravili pár rozhovorů se zajímavými IT ženami. Naším záměrem je přinést inspirativní příběhy žen, které se IT nezalekly a dnes jsou úspěšné programátorky, analytičky a pracují v IT! Mluvila jsem s Alex , Ivkou a Luckou . [Image] A právě ony mě přesvědčily o tom, že i svět informačních technologií nemusí být vůbec nudný, fádní. Naopak, jsem přesvědčena, že s jejich povoláními se pojí mnoho příležitostí - například zmíním jen cestování, poznávání nových lidí a kultur, které je mohou neustále posouvat vpřed. Jako věčný IT začátečník jsem si tedy slíbila, že povýším své znalosti o nějaký ten level výše. Děvčata, děkuji za inspiraci a doufám, že stejně to nakopne i další z vás, které stále zvažujete, zda se vyplatí investovat například do online kurzů – nezapomínejte, nemusíte být rovnou programátorky! Je několik jiných směrů, ve kterých se může každá jedna z nás nalézt. Zkuste třeba design, tam se nejedna kreativní duše může dostatečně vyřídit. Nebojte se toho...těším se na všechny, které toto alespoň trošku nakoplo a řekly si, že jdou si vylepšit své digitální dovednosti. Líbil se ti tento článek? Věnuj mu 👍 Pokud máš na nás nějakou otázku, napiš ji dolů do komentáře 👇  

V rámci Mezinárodního dne žen v IT jsem pátrala po úspěšných Slovenkách ai když je žen obecně v IT pomálu, stále se můžeme u nás doma pochlubit těmi šikovnými! Ivana Lieskovská je tedy nejen šikovná, mladá a krásná žena (podle fotek bych řekla, že si zmýlila povolání a klidně by mohla být i modelka), ale navíc k tomu je úspěšná programátorka, která každý den produkuje spoustu skvělých nápadů. Vtipně poukazuje také na to, že žena v IT nemusí být vnímána jen jako dekorace. Ivana má také svůj vlastní blog, kkde si můžeš přečíst více o jejích aktivitách - o jejích konferencích a cestování, o Rails Girls nebo o projektu o lingvistice.[Ivana Lieskovská] Můžeš se nám na začátek trošku představit. Co přesně děláš, čemu se věnuješ?Jsem programátorka a analytička. Momentálně pracuji pro CSA Systems, kde se zabýváme laserovým skenováním a zpracováním 3D scanů prostoru. V práci zejména piji kávu a přeměňuji ji na skvělé nápady, které pak programuji. Ve volném čase tancuji, maluji, chodívám do fitka nebo na bouldrovku. A učím se pár cizích jazyků, což ve mně vzbudilo zájem o kvantitativní lingvistiku. Wau, to zní, že tvůj den je skutečně nabitý povinnostmi, ale najdeš si čas i na zábavu. Pokud bys však nedělala to, co děláš, co bys s největší pravděpodobností dělala?Byla bych bouře. Ale ne, asi malířka. Nebo bych se věnovala lingvistice a nějakým exotickým cizím jazykům. Vraťme se ještě trošku ke studiu. Dnes nemusíme IT studovat výhradně jen na vysoké škole, existují různé online vzdělávací platformy, kde se dokážou lidé naučit i programovat. Co si myslíš o podobném stylu samostudia ty?Online kurzy zbožňuji. Na netu dnes již naleznete miliony kurzů z oblastí informatiky, ekonomie, podnikání, psychologie, hudby... Většina MOOC (massive online open course) je sestavena ze sérii krátkých videí, ve kterých je jednoduše a zajímavě vysvětlena učební látka. Online kurzy mají výhodu iv tom, že řeší aktuální věci, na rozdíl od předmětů ve škole, jsou poutavější a více vás vtáhnou, neboť se učíte tím, že něco sami tvoříte.[Ivana Lieskovská, autor fotografie: Michal Čerňanský] Když jsi začínala, bylo to pro tebe těžké? Uměla sis hned poradit?Upřímně, často jsem byla frustrovaná a přemýšlela jsem nad jinou školou asi tak každé dva týdny. Co bylo pro tebe nejtěžší?Uf, toho je celý seznam. Jednou z těch těžkých věcí bylo přijmout jakési apatické a poněkud nekulturní prostředí na fakultě mezi informatiky. Z gymnázia jsem byla zvyklá na proaktivitu, angažovanost, zájem učitelů o názor studentů, podporu tvořivosti a jaký takový vzájemný respekt. S tímto jsem se setkala během studia vlastně zřídka. Naštěstí jsem poznala i pár nadšenců a brutálně inteligentních lidí, kteří na sobě makali a tvořili vlastní věci už dávno vedle škole. Ti byli také jsou pro mě inspirací, když mi něco nejde.[Fórum Restart Europe v Benátkách, 2014. Na fotografii je také CEO Microsoft Italy - Carlo Purassanta] Jak to vnímáš pracovně? Máš podle tebe větší šance se zaměstnat v IT a najít lepší placenou práci?Z pracovního hlediska si mohu stěžovat pouze pokud na příliš mnoho pracovních nabídek. Dostávám jejich množství, neustále! A to z různých koutů světa. A co se týká platu, na ten si stěžovat také nemůžu. Jak reagovaly tvé kamarádky, když ses rozhodla studovat a pracovat v této sféře?Zmateným úsměvem. Ale všechny jsme šli studovat něco ulítlé, bavila nás fyzika. Jedna šla studovat matematiku, druhá jadernou chemii.[Velká Čínská zeď, Peking, Čína 2016 - výlet během konference softwarových inženýrů.] Jak to pak vypadá, když jdete spolu například na kávu, povídáte si o tvé práci? Nebo si toto téma šetříš pro mužský kolektiv?Během studia informatiky se mými kamarádkami stali spolužáci a káva se záhadně transformovala na pivo. S kluky jsme málokdy řešili něco jiného, ještě iv intrákových oknech, ve kterých se svítilo, jsme viděli trojúhelníkové matice a rady na parkovištích nám připomínaly matematickou analýzu. Pokud jdu mimořádně na kávu s někým mimo IT, řešíme to, co máme společného. Lidé si často spojují výraz IT s muži a neumí si představit, že by s ním mohlo mít něco co činění i něžnější pohlaví. Automaticky si myslí, že IT je spíše svět mužů. Jak to vnímáš ty? Pracuješ víc v mužském nebo ženském světě?Práci v IT vnímám jako kreativní a vznešenou zároveň. Kreativní proto, že existuje x způsobů, jak můžeš něco udělat. Vznešenou proto, že slouží lidem. Děláš produkty pro lidi, kteří je budou potom používat při práci nebo jen tak, pro zábavu. Co na tom není pro ženy? Muži se v IT možná jen cítí sebevědoměji. Mnohdy jen proto, že jako děti vnímaly počítače jako hračky. Když však přijdou na vysokou školu, málokdy mají více relevantních znalostí než dívky. Takové stereotypní modely však mají velký vliv na výběr budoucího směřování, což je škoda, protože spojení „ženy v IT“ zní zcela harmonicky. Abych odpověděla i na tvou poslední otázku, průměrně se pohyboval počet mých kolegyň v intervalu <0; 2>. Navzdory těmto číslům budu tvrdohlavě tvrdit, že nepracuji v mužském světě, vždyť je to i můj svět.[Jak jsme dělali semestrální práci na číslicové počítače] Podle toho, co teď poslouchám a vidím, jsi mladá a atraktivní žena plná energie, skvělých nápadů. Berou tě tvoji mužští kolegové rovnocenně? Řekněme, pokud řešíte nějaký úkol, cítíš, že tvé slovo má stejnou váhu?Většinou ano. Měla jsem jen pár kolegů, kteří si potřebovali něco dokazovat. Vidíš výhody toho, že je stále méně žen v IT? Nebo se už poměr žen a mužů pomaličku vyrovnal?Nemyslím si, že se poměr mužů a žen v IT vyrovnal a než (pokud) se tak stane, to ještě nějakou dobu potrvá. Tento nepoměr má samozřejmě i své výhody. Jednou z nich je například to, že s tebou dělají občas rozhovory o tom, jak málo je žen v IT (smích). Je to dvousečná zbraň, někdy je tvá přítomnost velmi vítaná, v horších případech se cítíš jako dekorace. Díky nízkému počtu žen v IT jsou však vyvíjeny úžasné aktivity, organizované eventy a workshopy speciálně pro dívky, které mají zájem o IT, ale nevědí, jak začít. Toto úsilí spojuje lidi a mě vždy fascinuje to, jak se nadšení lidé umí spojit pro dobrou věc.[Programátorská soutěž ACM ICPC, Krakov, Polsko 2013, sleva: Tomáš Isteník, Ivana Lieskovská, Martin Olešnaník] Ty očividně hodně cestuješ. Je to také díky tomu, co děláš? Má podle tebe programátorka velké šance při zaměstnání i cestovat? Myslím tím samozřejmě i pracovní cesty do zahraničí.Snažím se, příležitostí je docela dost. Například na fórum v Benátkách jsem byla pozvána díky mému zájmu o startupy spolu s další hrstkou žen z JA-YE (Junior Achievement Europe). V Lisabonu měly zase ženy z IT vstup na jednu konferenci zdarma. Někteří zaměstnavatelé vám rádi proplatí účast na mezinárodních konferencích nebo školeních, vedle kterých si najdete chvíli čas i poznat okolí. A služební cesty jsou další kapitola, i na Slovensku se dá najít práce, odkud chodíte každé dva týdny do Německa, Nizozemska, Švýcarska nebo Rakouska. Ptají se lidé často na tvou práci? Setkáváš se s tím, že by si holky ptaly od tebe nějaké tipy a rady?Víš co, na práci se mě zeptají noví lidé vždy jen jednou. Buď jsou ze stejného „akvária“ a máme se o čem bavit, nebo nastane chvilka přemýšlení, kam se debata ubere dále z překvapeného „Aha, wow“. Jasné, někdy ode mě potřebují radu. Myslím, že několik z nás zažilo odpověď typu “Nevíš používat počítač?”. Tak jasné, že se raději zeptáš kámošky. Co bys poradila dívkám, které se neumí rozhodnout, zda by měly jít do programování?Toto rozhodnutí s sebou nese mnoho různých reakcí, od lichotivých až po fakt extrémně trapné. Nenechte se odradit hlupáky a myslete se svoji budoucnost. Na netu najdete spoustu tutoriálů a online kurzů, kde si můžete trochu pohrát a zjistit, o čem to je.[Image]Workshop Railsgirls, kde byla Ivana Lískovská mentorkou, Bratislava 2015! Ivanko, děkujeme ti za rozhovor.

Jsme již v jedné Alexandře Nyitrai rozhovor řekli, že ji mnozí z vás také znají z Learn2Code, kde chvíli pracovala. Protože však stále ještě musíme mluvit, zeptal jsem se také, co si myslí o ženách a jejich postavení v IT. Proč zmiňuji ženy v IT?  Mezinárodní den žen v IT se blíží a jako ženská část našeho týmu L2C cítím morální odpovědnost za to, že si pamatuji něžné pohlaví v tomto odvětví a dívám se na něj společně, jaká je dnes situace.  Alexandra v současné době studuje na MatFyze a přestože práci odložila na chvíli, pstále se podílí na pověsti a všem kolem ní. Mentoring v dílnách pro dívky Rails Girls nebo Django Girls v Bratislavě s námi pracovala Learn2Code jako vývojář front-end. Programování je opravdu také o hledání informací na internetu. Neustálé googling a trpělivost, jak sama Alexandra říká. Pokud jde o podíl žen ve světě IT, vidí v tom také určitou výhodu. Na začátku neodhalíme všechno, dozvíte se více v následujících řádcích od samotné Alexandry.[Image] I dnes si lidé často myslí, že IT je svět lidí. Jak to vnímáte? Pracujete více v mužském nebo ženském světě? „ IT je svět mužů “ lze chápat jinak. Například více mužů než žen studuje programování úzké unie. Nebo existuje vyšší procento mužů než žen, které se podílejí na vývoji nebo výzkumu IT. Nebo více mužů než žen pracuje jako manažer v oddělení IT. To, co bych už neuvažoval o práci v IT. Možná to lze chápat jinak. Podle mého názoru není programátorem jako programátor. Ať už je to muž nebo žena. Mnoho programátorů nestudovalo informatiku. Nezajímalo se, neměli pro to vášeň. Ale protože je programování populární, naučili se ho z různých online kurzů. Bohužel mnoho takových programátorů neví, jaká je časová složitost algoritmu. Díky diskrétní matematice nevyvinuli programové myšlení. Chybí jim také obecná znalost sítí, zabezpečení, návrhu databázového systému nebo jiných oblastí IT, které se používají v praxi vývojářů. To je vidět v jejich kódu, který může fungovat a vypadat hezky, ale je často neefektivní. Podle mnoha studií se do vývoje nebo výzkumu IT podílí více mužů než žen. Pro mě tento rozdíl není významný. To na mě nemá vliv, a proto si toho nevšimnu. Nerozlišuji mezi ženami a muži v technických oborech. Rozlišuji mezi těmi lidmi, kteří pro to mají vášeň a zájem, a těmi, kteří to nemají. Jak jste se dostali do práce na Learn2Code a co přesně děláte teď? Sedět léto v bazénu je pro mě upřímně nudné. Věděl jsem, že kdybych to zkusil během studia, po ukončení školy bych nezačal na úplně juniorské pozici. Objasnil jsem, co chci dělat v tomto období svého profesního života. A to byl a je Javascript.  Protože jsem neměl žádné pracovní zkušenosti, hledal jsem studentské nabídky.  Našel jsem reklamu Learn2Code na jednom z profesionálních portálů a okamžitě jsem jim napsal. Věděl jsem, že to byla ideální nabídka pro mě. V současné době plně studuji. V MatFyze nám v tomto semestru dávají mnoho úkolů, takže je mi líto, že nemám rád práci. Věřím, že až bude trochu propuštěn, vrátím se do práce.  Kdybyste neudělali to, co děláte, co byste s největší pravděpodobností udělali?  Ve skutečnosti nemám tušení. Teď bych se rozhodně nezměnil. Ale kdybych si musel vybrat, pravděpodobně bych studoval cizí jazyky a zlepšoval je. Cestoval bych a možná jsem někde v zahraničí průvodce turistikou. Ale netuším, jakou profesi by mi to přineslo. Bylo to pro tebe těžké, když jsi začal? Věděli jste, jak to okamžitě zvládnout? Začátky jsou vždy obtížné. V jakémkoli poli. Nemohl jsem to hned zvládnout. Často jsem se ptal zkušenějších – přátel, učitelů. Začalo se to zlepšovat, když jsem se naučil nespoléhat se na mentory nebo učitele, ale výhradně na sebe. Co pro tebe bylo nejtěžší?  Mnoho věcí. Při programování je obtížné pochopit, že je nutné se učit googlit. Bylo také obtížné získat více trpělivosti. Když pro mě něco nefungovalo, nemohl jsem vykašlat. Nikdo jiný by to pro mě neudělal a nic bych se nenaučil. Bylo také obtížné pochopit, že pokud nechci zůstat průměrný, musím začít zlepšovat programování i ve svém volném čase. Protože škola mi nedává dost praxe. Jak to vnímáte na pracovišti? Myslíte si, že máte lepší šanci získat práci v IT a najít lépe placenou práci? Myslím, že to hodně záleží na společnosti, na kterou se ucházím. A také z mých schopností. Pokud se někdo opravdu snaží a nevynechá angličtinu ze své studie, má šanci na tak dobře placených pozicích, pro které by se na Slovensku několikrát méně. Například, pokud to funguje pro zahraniční trh. Myslím, že stále existují společnosti, které si vybírají zaměstnance, zejména na základě méně podstatných věcí, než jsou jejich schopnosti. Někteří proto neudržují rozmanitost zaměstnanců. A to je jen nevýhoda takové společnosti. A proto bych tam nechtěl pracovat. Jak reagovali vaši přátelé, když jste se rozhodli studovat a pracovat v této oblasti? Na střední škole jsem nenašel přítele, se kterým bych ve většině názorů souhlasil. Takže i když jsem s nimi mluvil, nikdy jsem jim nerozuměl dost, abych si udržel „ offlat “ své rozhodnutí. Pracují také v IT? Když například chodíte na kávu, mluvíte o své práci? Nebo si toto téma ponecháte pro mužský kolektiv? Když jsem přišel do MatFyzu, zjistil jsem, že lidé jsou zde mnohem chytřejší. Dívky a kluci. Můžete s nimi opravdu mluvit o všem. A tady jsem našel skutečné přátele a přátele. Opravdu můžete mluvit o práci zde se všemi. Vidíte výhody méně a méně žen v IT? Nebo se poměr žen k mužům s pomalým pohybem již vyrovnal? Podle mého názoru má také výhody, že v IT je méně žen. Například, pokud na pracovní pohovor přijde vážně skleněná baba, mohou být v kolektivu cennější. Protože díky tomu je kolektiv rozmanitější. A pokud jde o vztah, myslím, že to bude stále vyváženější. Ptají se lidé často na vaši práci? Setkáte se s tím, že se vás dívky zeptají na několik tipů a rad? Lidé se mě ptají na práci společné komunikace. Protože většina z těch, které potkávám, jsou také ITčariáni, rozumím mi. Někdy jsem také požádán o zkušenosti spolužáků, kteří dosud nepracovali v IT. Potkávám pouze dívky, které se rozhodují mezi IT a jiným oddělením na seminářích. A ano, někdy jsem požádán o studium nebo práci. Co byste radili dívkám, které se nemohou rozhodnout, zda by měly jít do programování? Pokud se jim to alespoň trochu líbí, nechte je studovat informatiku nebo podobné obory. Existuje doba automatizace, technologie a v IT bude v dohledné budoucnosti spousta solidních pracovních nabídek. Pokud se přestanou bavit, mohou se stále přestěhovat do jiné školy. Jsou ve věku, kdy je třeba mnoho věcí vyzkoušet, co chtějí a co ne. Alexandra má také svůj osobní blog, který najdete TADY.  Děkuji Alexandre za rozhovor. Líbil se vám rozhovor? Dejte mu 👍 Pokud máte dotaz na Alexandru, napište si ji do komentáře 👇  

Potkali jsme se u nás první setkání. Adam Ilchishák ačkoli není velkým fanouškem síťových událostí, rád s námi mluvil. A my jsme s ním mluvili, vyměnili si zkušenosti a teď vám něco přineseme. Přečtěte si následující řádky. Začněme s vaší prací. Co přesně děláte, jaká je vaše pozice?  Jsem juniorský vývojář JavaScriptu v Accenture. Byl jsem tam jen tři měsíce, takže jsem ještě neměl moc času, ale jsem na interním projektu, kde vyvíjíme aplikaci v rámci Angular 2. A jak jste se k tomu dostali? Co tě k tomu vedlo? Studoval jsem tedy politologii. Ale vždycky jsem měl v hlavě některé své obchodní projekty a vždy to trvalo nějakou aplikaci nebo alespoň web. Hledal jsem tedy nějaké programátory, ale zjistil jsem, že takové služby jsou docela drahé. Takže jsem si řekl, že se naučím dělat web sám. A tak jsem kromě jiné práce intenzivně studoval a kódoval. Ještě jsem nevytvořil nic, co by se opravdu používalo, ale chytilo mě to říkat, že dokud nebudu moci něco spustit, chci to udělat. Máte vzorec, který vás inspiruje? Osoba, která je pro vás motivátorem?  Nemám konkrétní osobu, která by se inspirovala, ale líbí se mi příběhy úspěšných lidí. Myslím, že člověk může něco vzít od každého. Kde se inspirujete pro svou práci? Máte nějaké tipy, které jsou zaručeny, že budou fungovat? V korporacích této motivace tolik nepotřebuji. Řeknu vám, co mi mám říct, abych kódoval: ) V této oblasti je třeba sledovat současné trendy, inovace. Jak se máte? Mlčíš to všechno vedle práce? Ani nevím, jestli to může být skutečně stíháno. Jsem velmi rád, že dnes již dělám programování na plný úvazek a je jistě snazší sledovat trendy, protože to dělám každý den. Ale kromě mé dřívější práce jsem to vůbec nedohnal a dokonce i teď mám pocit, že se to všechno mění velmi rychle. Mám tak hrubý přehled, ale podrobně se zaměřuji pouze na to, co v současné době dělám - takže v současné době na frontendu a Angular. Co se vám na vaší práci nejvíce líbí? Máte nějaký oblíbený úkol, který se vám líbí nejlépe? Nejvíc se mi líbí, že se učím spoustu praktických věcí, které lze skutečně použít pro mé vlastní projekty. Zároveň si opravdu užívám práci jako takovou, protože to vede ke skutečnému produktu. Dnes je pro programátory obrovská poptávka. Co byste poradili všem, kteří nemají žádné zkušenosti, ale chtěli byste nějak začít? Doporučil bych jim, aby vykašlali knihy. Miluji knihy a je to takový starý zvyk, ať už model, který když se člověk chce něco naučit, potřebuje knihy a něco v nich studuje. Nemyslím si však, že to platí při programování. Začal jsem s knihou a měl jsem obavy z přepisování poznámkového bloku a kódu. Kniha byla stará dva roky, ale za dva roky se v programování změní mnoho věcí. online je obrovská komunita lidí, kteří rádi pomáhají, online vždy najdeme nejnovější informace a diskuse o různých otázkách, jakož i řadu studijních materiálů a videí. IT je obecně vnímáno jako velmi specifická oblast. Jaký je váš názor? Nemyslím si, že je to opět taková konkrétní oblast - v tuto chvíli si myslím, že je to něco úplně běžného. Cítili jste někdy, že jste to nemohli udělat? Byl čas, kdy jste chtěli skončit a udělat něco úplně jiného? Ještě ne. Někdy mám pocit, že se stále musím hodně učit a že je před mnou dlouhá cesta, zatímco jsem jedním z nejlepších, ale jsem připraven se na sebe zmáčknout.   Cítíte silnou konkurenci na Slovensku v tom, co děláte konkrétně? Musíte mít „ ostré lokty “? Zatím nemohu říci, že bych cítil silnou konkurenci. Jsem začátečník a s velmi omezenými dovednostmi a znalostmi jsem si našel práci v tomto odvětví. Raději bych řekl, že cítím poptávku po práci. Jaké jsou vaše plány do budoucna? To je tajemství.[Image]

Každý rodič zná situaci velmi dobře, když začínají svátky, a najednou neví, jak zajistit aktivity pro své dítě, děti. Pravděpodobně nejhorší situace při vynalézání je během letních prázdnin, kdy mají děti až dva měsíce dovolené a nevědí, co dělat s řešením. Prarodiče už telefonují v polovině července a sousedé se potí, jen aby se do vás náhodou nedostali a zasloužili si nějaké hlídání. A kamarád, který je doma se svými malými dětmi, je také vypnutý, cestoval, nemocný nebo... Jednoduše řečeno, zůstali jste sami. Ale víme, co s tím dělat. Takže alespoň po dobu pěti pracovních dnů. Budete muset použít všechny vazby rodiny a sousedství pro ostatní. Co tedy můžete udělat, nemusíte se v práci stresovat, kam dáte malého turistu? Pošlete ho denní tábor programátora na Poluse. Když?  ↓ Termíny tábora: 10. - 14. července 2017 24. - 28. července 2017 7. - 11. srpna 2017 21. - 25. srpna 2017 Denní tábor je přesně v době, kdy musíte být v práci ( tentokrát většinou ) konkrétně od pondělí do pátku od 9:00 do 17:00. Tyto děti dokonce krmíme a poskytujeme jim režim pití. Takže se nemusíte o nic starat. Pět dní činnostiBěhem těchto dnů se děti mohou seznámit s programováním a krok za krokem procházejí úvodem a základy, aby se mohly snadno naučit, co budou potřebovat pro programování samy. Později se také pokusí kódovat nějakou jednodušší hru. Budou také hrát se vzdělávacím robotem Ozobotem.  Cítí svou kreativitu v intuitivním prostředí, které jim zároveň umožňuje do značné míry se ukázat a ukázat, co v nich skutečně je. Nemusíte se však bát, že by to vaše dítě mělo zvládnout! Naše tábory jsou totiz vhodný pro začátečníky ve věku 8-13 let. A tak, abychom stále nemluvili jen o programování nebo kódování, děti čekají na pestrý program. Máme připravený ( a teď by se moji tati chtěli zaregistrovat do obývacího pokoje s různými hrami, děti půjdou do arény laserových značek, nebo půjdu do FutboXX. Čeká na ně opravdu pět akčních dnů zábavy, kde také najdou nové přátele.[Image] Programovací tábor v Bratislavě Polus v roce 2016 Co se dítě naučí?• základy designu hry • základy vytvoření 2D hry ve Scratch • úvod do základů programování jako posloupnost příkazů, událostí, cyklu, větvení nebo proměnných • programování složitější funkce při poškrábání ( zachycení dalších znaků ) • vytvářet různé animace, zvuk nebo skóre pro hru • vytvořit jednoduchou hru, kterou najdete také na internetu Objednejte si tábor pro své dítě zde - UKONČENO

Řekl byste, že budete někdy moci vytvořit fotomontáž ve Photoshopu? Přečtěte si tento článek a postupujte podle těchto postupů. To vám umožní vytvořit jakoukoli fotomontáž. Říkáte, že je to velmi náročné? Rozhodně ne! Tyto kroky jsou primitivně jednoduché, mohou znít jen komplikovaně. Každá jednotlivá fotomontáž je kombinací několika vrstev. Když přeháníme. To zahrnuje správnou barevnou souhvězdí. Co to znamená? Měli bychom nastavit barevné tóny tak, aby odpovídaly všem vrstvám. Pokud vrstvy nejsou barevně upraveny, nemůže dojít k fotomontáži. Jak jsem přistoupil k vytvoření fotomontáže?1. Vyberte správné fotografie - správný úhel a správná poloha objektu. Je logické, že jsem nemohl použít fotografie, kde by byl objekt vždy fotografován z jiné perspektivy. Výsledek by byl nereálný. Fotografie najdete ve svých montážích například zde. 2. Musím to vědět dříve co chci vytvořit. Budu se balit zdarma, když nevím, kam jdu: ) Musím téma vyjasnit. Co by měla moje fotomontáž čerpat? Jaké emoce chci vzbudit? Jaké barvy budu chtít mít ve fotomontáži? 3. Vyberte si nejlepší nástroje, ze kterých si můžete vybrat. Musím vzít v úvahu pozadí, ze kterého budu chtít vybrat objekt. Je pozadí jednoduché, jednotné? Nebo je to komplikované? Znamená to, že je to nepravidelné? Jinak je vybrán objekt, kde je pozadí černé nebo bílé, jako když je objekt fotografován v reálném životě, náznak někde v lese. Tam je pozadí obtížnější vrak. Nebo je na fotografii stín objektu? V tomto případě nemůžu jednoduše vybrat objekt z fotografie. Před rozhodnutím, který nástroj bych měl použít, bych si měl položit tyto a mnoho dalších otázek. Nejlépe se pracuje s PenTool - perem. Neexistuje ani magnetický laso ani kouzelná hůlka ani nástroj pro rychlý výběr výmětů. Každý z těchto nástrojů má své jedinečné použití. 4. Úvodní spojovací vrstvy v dokumentu - vidět vrstvy zapadat dohromady. Z praxe to funguje tak, že jsem našel alespoň 10 alternativních obrázků, které kombinuji, a zjistím, že mi nejvíce vyhovují. 5. Korekce barev – Musím zařídit, aby se barva shodovala s mými vrstvami. To znamená, že všechny vrstvy na scéně mají stejnou tonalitu –, jakou jsou z jednoho prostředí. Nemohu kombinovat dva obrázky, kde bude jeden obrázek vybrán z letního prostředí a druhý obrázek ze zimního prostředí: ) Máme k dispozici mnoho nástrojů, které nám pomohou vytvořit takovou barevnou shodu. • Křivky, úrovně – díky těmto dvěma nástrojům mohu krásně jemně vyladit tóny ve všech kanálech, dokonce i teplé a studené tóny. Musím jen pochopit, co je histogram a co nám ukazuje. • Hue/saturation – pomocou tohto nástroja dokážem vyladiť tri body na jednej vrstve – odtieň (hue), saturáciu (presýtenie), farby a svetlosť (lightness). Kombináciou týchto príkazov dokážem nastaviť tonalitu na mojej vrstve. • Color balance – vďaka tomuto nástroju nastavujem pomocou “sliderov” konkrétne farby na mojej vrstve. Na výber mám, či chcem upravovať midtóny, svetlé miesta alebo tmavé miesta. Keď si vyberiem konkrétnu časť, môžem obyčajným posúvaním meniť tonalitu farieb. Chcem pamätať na to, že cyan, modrá a zelená farba mi nastavujú studené tóny a naopak, červená, magentová a žltá farba mi nastavujú teplé tóny. • Jednoduché filtre – color lookup, Photo filter – určím konkrétne prednastavené hodnoty, ktoré mi upravia fotografiu. 6. Propojím svůj obrázek s režimy procházení. Metody míchání mi umožňují propojit dvě vrstvy, takže jednu vrstvu propojím s druhou pod ní. Tyto režimy byly použity k neutralizaci osvětlení na obrázku s autem. Na levé straně přišlo příliš mnoho světla a bylo nutné snížit hodnotu bílých míst vytvořených vlivem světla. Dobře mi sloužily módy, které zmenšovaly osvětlené části. Konkrétní postup od vytvoření vrstvy až po nastavení správného režimu míchání v mém online kurzu. 7. Úpravy dokončování – jedná se o úpravy, které se provádějí na konci každé fotomontáže. Buď je barevná tonalita nastavena na celém obrázku, používám různé vzory nebo textury, abych vylepšil výsledek, nebo techniku Dodge a Burn používám k ztmavnutí tmavých částí a zesvětlení světelných částí. V této fotomontáži jsem použil mapu přechodu, mapu přechodu, kde jsem nastavil hodnotu tmavých pixelů a hodnotu světelných pixelů a propojil ji s režimem míchání. Konkrétně to bylo překrytí. Kompletní postup najdete v kurzu. To by bylo všechno o vytváření fotomontáže. Rychlý postup můžete vidět na obrázku. Ale zde jste alespoň stručně popsali, jak byste měli postupovat, když si chcete vytvořit vlastní fotomontáž. Vytvořili jste si vlastní fotomontáž, ale udělali jste jinak? Podělte se o své znalosti v komentáři: )  Autor článku je Marek Chrenko.

Každý, kdo má svůj vlastní blog nebo web, zná problém s fotografiemi a obrázky článků, příspěvků a blogů velmi dobře. Pokud nejste vášnivý fotograf a nemáte vlastní ilustrace v rezervě a nefotografujete vše, co vám spadá pod ruku jako divoký, musíte přemýšlet o tom, jaký obrázek použít při psaní vlastních textů. Buďme upřímní, kdo už dnes čte články bez fotografií? Naopak, fotografie je první věc, která dohání osobu a se zájmem klikne na publikovaný materiál. A právě zmíněná fotografie ruku v ruce s dobrým nadpisem bude motivovat potenciálního čtenáře, aby se vypořádal s příspěvkem (, a v tom lepším případě ji také sdílel na fejsbúku, kde pak sledujete jako ) celý večer. Dejte si pozor na autorská práva!Internet je plný profesionálních fotografií, ale problém je s autorským právem. Používání cizích materiálů je totiz neetické, na druhé straně vám může být také vystaveno mastné pokutě za fotografii autora. A co ( ne ), pokud nemám databázi obrázků a nemám prostředky na využívání placených agenturních služeb, které poskytují obrazovou službu? Nejprve byste určitě nepohnuli autorovu fotografii, nelíbilo by se vám, kdyby se někdo představil s vaší prací.  Nepanikařte, najdete také fotografie na internetu, které jsou zdarma!Tady je opět internetový pomocník - ale musíte se podívat na správné webové stránky, a proto jsou „zdarma“". Jak? Stále existuje spousta zdrojů, ze kterých můžete čerpat bezplatné obrazové materiály pro další použití bez rizika pokut. Takže a teď, kde si můžete stáhnout obrázky pro svůj projekt? Jaké jsou nejlepší bezplatné fotobobany? FLICKR Nekonečné miliony a biliony fotografií ( jejich množství zdarma ) - toto je Flickr, komunita, místo, nevyčerpatelný zdroj obrázků používaných miliony lidí. Velmi populární, ale nezapomeňte zkontrolovat jejich licenci. skrz Creative Commons Můžete tedy vidět přesné podmínky použití fotografií a několik možností použití obrázku. PIXABAY Další web, kde můžete najít, stáhnout a sdílet obrázky, je Pixabay - se stránkou uvádějící, že všechny obrázky jsou publikovány uvnitř Creative Commons. Výhodou je, že obrázky lze nejen stáhnout, ale také upravovat a dále distribuovat pro komerční účely. A to není všechno, kromě obrázků, nabízí také vektory a různé ilustrace. FREEPIC Freepik také nabízí zajímavé možnosti obrázků, které jsou jako jinak - zdarma! Databáze hledá obrázky pomocí několika zdrojů, takže většina uživatelů souhlasí s tím, že vám tento web ušetří kopec času. Hledáte konkrétní fotografii podle jména nebo kategorie. PEXELY Pexels má také bohatou databázi různých obrázků, které lze volně používat, a zároveň pracuje na principu Creative Commons. A opět hurá - všechny fotografie jsou použitelné pro komerční účely. UNSPLASH Zdarma přehlídkové fotografie a vše pro komerční použití pod licencí Creative Commons Zero. Můžete se přihlásit k jejich zpravodaji a každých 10 dní obdržet 10 fotografií s vysokým rozlišením. SEN Dreamstime má sekci, kde si můžete najmout bezplatné fotografie. Na stránce musíte vytvořit účet. PICJUMBO Fotobanka českého fotografa a designéra Viktora Hanáčka, který založil tuto stránku v roce 2013 v reakci na odmítnutí jeho fotografií klasickými placenými fotografickými bankami kvůli nedostatečné kvalitě. Uživatelé dosud stáhli několik milionů obrázků. CANVA Ve Photoshopu chytíte paniku a vaše srdce začne divoce bít? Pokud se neodvážíte a máte z toho noční můry, použijte bezplatnou službu, kterou nabízí CANVA - je to jednoduché, rychlé a efektivní. Můžete v něm vytvořit kopec ilustračních obrázků, nabízí řadu bezplatných obrázků a grafiky. Stačí se zaregistrovat prostřednictvím pošty nebo Facebooku a jdete na to! Stačí začít. Více bezplatných databázíhttps://morguefile.com/ https://www.sitebuilderreport.com/stock-up http://www.rgbstock.com/ https://stocksnap.io/ + desítky dalších zdrojů, které existují na internetu. Tip: s CC Search můžete hledat obrázky podle vybrané licence prostřednictvím externích služeb, jako je. Flicke nebo Google Images. CENOVÁ RADA PŘI ZLATÉ Tyto databáze mohou vaši práci zjednodušit, ale nezapomeňte si pravidla pečlivě přečíst, můžete se zde vyhnout mnoha problémům - zde určitě řeknete: Podívejte se, zkontrolujte a stáhněte jednou! A pokud jde o pravidla, která by nikdy neměla být porušena - nezapomeňte použít takové fotografie k dalšímu prodeji nebo nevyplňte online databázi. Pomysli na zdroj! Přestože obrázky z bezplatných databází jsou úžasným pomocníkem, musíte se vždy podívat a přečíst si podmínky použití a licenci fotobanky. Každý může mít jiné, může je průběžně měnit atd. Některé databáze mají tendenci požadovat zveřejnění zpětného odkazu, ze kterého pořídily fotografii. Takže vždy zkontrolujte, jak to je s licencí a nezapomeňte zdroj, zdroj, zdroj. Zlaté pravidlo, které slouží čest: ) Používáte fotobanky nebo obrázky zdarma? Napište své další tipy na stránky s bezplatnými fotografiemi v komentáři, rádi rozbalíme náš seznam.

V letošním roce jsme se zavázali pravidelně se setkávat nebo po slovenském neformálním a zejména příjemném setkání nás a vás - účastníků kurzů. Onlinisté, moderátoři, dveře jsou otevřené všem. Dokonce i pro ty, kteří by chtěli přijít vidět co Learn2Code je.  Chceme se však především setkat s těmi, kteří prostřednictvím nás studují a vzdělávají čestně doma online kurzy. Protože například nemají příležitost vidět Yablku naživo, nebo mluvit s naším šéfem ( tímto způsobem zakladateli Learn2Code - Radom a Majom ). Jsou to tito dva hezcí muži[Image] Na našem seznamu není místo. 1 - BEER ( n se kupuje )A tak jsme kromě super společnosti připravili také přibližný plán toho, jak by to mohlo vypadat. Důležité však je zdůraznit, že metafování je neformální a jeho hlavní myšlenkou je mluvit, vyměňte si své zkušenosti a všechny získané znalosti a zkušenosti vyměněné za pití s dobrým pivem. Neztrácejte tedy přesný rozvrh každého setkání, diskuse budou otevřené.[Image] Budeme mluvitAbyste mohli kromě pití piva používat uši, uslyšíte stand-up Romana Peaska  na téma "Je to makak, ale stojí to za to!" Říká to něco o tom, jak obtížné je někdy se učit, a můžete mít pocit, že to někdy prostě nemáte.  Co na vás čeká a co se naučíte? Protože Yablko miluje lidi motivovat, rozhodl se mluvit o úspěchu a motivaci. Jednoduše řečeno - odhalí také svou vlastní zkušenost, když se dostal na svou pozici. Přesné pokyny, jak získat práci, vám neslibují, ale také vám slibujeme kopec inspirativních nápadů na téma, že lidé po kurzu skutečně našli práci. "O vás vůbec nepochybujeme a věříme, že každý může po našich kurzech najít správný směr pro sebe a novou aplikaci."[Image] Můžete si vzít něco domůPřipravili jsme také nějakou dárkovou paměť, kterou jste navštívili na našem setkání. A abychom záviděli všem vašim přátelům, ozdobíme vaši ruku našimi novými náramky Learn2Code. Ceny jsou také připraveny na tombola, ale neodhalím to dříve, než si ji přečtu až do konce: ) Kromě toho jsme si řekli, že to, co by byl vtip, by bylo bez překvapení - tato část byla vzata k obavám z Yablka, který už přesně ví, co na vás čeká blázen. Takže určitě budete mít kopec vyměněných zážitků a velkou náladu. A nyní pár pokynůSetkáme se 30. března ( čtvrtek ) o 18:00 v digipointe, které najdete v Polusu v 1. patře. Není nic, co by s sebou přineslo, ale stav je dobrá nálada. Vstup je zdarma. Protože místnost má svou kapacitu, bylo by pro vás hezké se zaregistrovat přímo přes náš Facebook TADY!  A tak, abyste se nevyprázdnili, takže se každý přihlášený automaticky dostane do naší super TOMBOLY: ) Takže se rychle zaregistrujte, klikněte, lajkuj, sdílejte!

Nemáš diplom z informatiky a chceš být programátor(ka)? Žádný problém! Během mého interview na pozici programátora v Learn2Code nikoho nezajímalo, co/kde jsem studoval. Důležité byly zkušenosti, portfolio a (snad) rozumné odpovědi na otázky. [Na programování nepotřebuješ titul] Kniha o JavaScriptu, kterou jsem nikdy nepřečetlProgramovat webové aplikace jsem se naučil sám. Stavěl jsem na základech ze střední školy, kde jsem zjistil, že web dokáže "postavit" i obyčejný smrtelník. Tehdy jsme na hodinách informatiky programovali Pascal, později ve vyšším ročníku i VisualBasic nebo C++. Tyto jazyky mě však moc nezaujaly. Neřešili žádný zásadní problém v mém životě, proto nám v task-baru vždy svítil CounterStrike 1.6 nebo Divoké kmeny - browserová online hra. V maturitním ročníku nás však na předmětu multimédia naučili tvořit jednoduché weby s využitím jazyka HTML a pravidel CSS. HTML & CSS jsou super v tom, že jakmile změníte svůj kód, stačí refresh prohlížeče a změny vidíte okamžitě.  Žádná kompilace kódu, žádné využívání komplikovaných knihoven pro zobrazování grafiky. Jednoduchý systém: pravidlo - výsledek. Web také stačilo nahrát přes FTP na některý z volně dostupných free hostingových serverů a viděl to celý svět. Sice vám to oblepili reklamou od vrchu až dolů, ale kámošům jsem poslal jen link a voila... Fotky z dozvuků si mohl prohlédnout každý, kdo měl internet. Během prodloužených prázdnin před studiem na vysoké škole jsem budoval svoji home-page. Chtěl jsem tam moc mít moderní vysouvací menu. Zjistil jsem, že takové menu bez JavaScriptu nedám. Koupil jsem si tedy svou první "programátorskou" knihu: JavaScript - programujeme internetové aplikace . V českém jazyce. Nikdy jsem se nedostal za 1. kapitolu: Začínáme - stáhl jsem hotový .js soubor s menu, které vypadalo tak, jak jsem chtěl. Vůbec jsem netušil, jak to celé funguje, ale hledal jsem. Tehdy mě Google poslal na neskutečný zdroj informací, web, který jsem jako jediný přečetl celý: jakpsatweb.cz. Boom!  Guestbook.PHPJelikož web bez knihy návštěv nebyl webem, zkoumal jsem možnosti. Potřeboval jsem nějaké PHP a to zase potřebovalo nějaké MySQL a nějak to bylo spolu propojeno. Pochopit princip PHP a databází mi pomohl český tutoriál, který jsem už dnes bohužel nenašel. Podařilo se mi dát dohromady soubor s asi 500 řádky PHP spaghetti kódu a guestbook.php byl na světě.  Výběr vysoké školy neměl nic společného s kariérou programátora. Studoval jsem učitelství anglického jazyka a informatiky na Katolické univerzitě v Ružomberku. Studium učitelské informatiky se moc neliší od středoškolské informatiky na technické škole, takže jsem se přes přednášky vrátil k Divokým kmenům. Moje spolužačka tehdy hledala někoho, kdo pomůže jejímu kamarádovi propagovat webem neziskovou organizaci, která pomáhá africkým dětem. Za peníze. Jelikož jsem zvládl guestbook.php, zvládnu i toto. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem při psaní tohoto textu našel svoji první zakázku v životě: LiveAid CZ. Pamatuji si, že můj honorář byl 400, - SK. WordPressJelikož jsem pořád snořil kolem PHP, narazil jsem i na redakční systém Wordpress. Ten mi pomohl pracovat efektivněji a zvládnout zakázky rychleji. Při práci s Wordpress jsem zvládl i objektové programování v PHP – pomohla mi k tomu výborná kniha od O'reilly: Programming PHP, je to však spíše příručka než nějaký tutoriál.  Ruby on RailsBěhem celé té doby jsem byl v kontaktu se svým kamarádem, spolužákem ze střední školy. Stále jsme debatovali o Apple, IT, programování. Jemu PHP nikdy nesedělo. Byl vždy trendy a také pořád něco programoval – nevěděl jsem však v jakém jazyce. Jelikož jsme oba studovali na VŠ (on na FEI STUBA) a bylo pro nás jako studenty poměrně snadné dostat se do USA, využili jsme toho. Po několika týdnech práce jsme objednali své první MacBook Pro. Podstatné na tom celém je to, že on za ty tři měsíce v USA po večerech naprogramoval vlastní verzi browserové hry Babylon (bohužel ji nikdy nepublikoval online). Občas zmínil nějaké railsy , ​​ale nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost. Až jsme začali kecat a já jsem postupně vyměnil PHP za Ruby on Rails.  To, že jsme investovali do laptopů, si všiml i majitel hotelu, ve kterém jsme pracovali. Dali jsme řeč, zjistili jsme, že mu umíme pomoci s webem pro jeho hotely a od té doby jsme měli teplé místo v kanceláři, kde jsme vytvořili http://angelinnhotels.com/ . Webdesign nic moc, ale nemuseli jsme čistit klimatizace a pokoje po Američanech s nevychovanými dětmi.  VIVANTPo návratu z USA jsme s Josefem komunikovali intenzivněji. Vytvořili jsme firmu a dostali jsme se k profi zakázce od Ministerstva školství. Vyhráli jsme soutěž na vytvoření systému pro správu neziskových organizací v rámci ČR. Rozdělili jsme úkoly a pustili se do toho. Bylo to vzrušující období. Kupovali jsme svůj vlastní server, který jsme umístili do serverovny v Bratislavě. S pomocí Josefova bratra - linuxového guru - jsme ho nakonfigurovali. Na vývoj aplikace jsme samozřejmě použili Ruby on Rails a databázi PostgreSQL. Byl to první seriózní projekt, který však měl také své zasmluvené termíny. Projekt VIVANT, jak jsme jej nazvali, jsme dotáhli do úspěšného konce. Používá se dodnes ( http://adam.iuventa.sk ).  Restart - online kurzyBěhem práce na VIVANT jsem dokončil vysokou školu a začal pracovat jako učitel na ZŠ. Nevím jestli to bylo správné rozhodnutí, nebo ne. Řekl jsem si, že programovat budu moci i při práci učitele. Než jsem učil na poloviční úvazek, tak to také bylo možné. Později jsem však zjistil, že práci učitele na plný úvazek jen stěží dokážu spojit s další mentálně náročnou prací po večerech. Učitelování mě však natolik vzalo, že jsem postupně přestal programovat téměř úplně. Sledoval jsem trendy, zajímal se o dění, ale nepracoval jsem na žádném projektu.  Přestávka trvala téměř 6 let. Představa sebe – učitele v důchodu – mě později natolik vystrašila, že jsem se rozhodl odejít ze školství a zkusit restart svého programátorského řemesla. Problém byl v tom, že jsem zameškal dvě verze Ruby On Rails, ve světě PHP přibyl nový důležitý framework Laravel a zjistil jsem, že svět JavaScriptu je totálně někde jinde než před pěti lety - React, Angular, EmberJS, NodeJS... Nic z toho jsem neovládal. I pozůstatky know-how před pěti lety už byly neaktuální. Mé znalosti potřebovaly refresh. Zvolil jsem cestu online kurzů. Díky dobré angličtině jsem sáhl na kurzy Udemy. Později jsem objevil i jiné portály – Codeschool, Pluralsight, Egghead, Codecademy. Z každého portálu jsem absolvoval alespoň jeden kurz. Naučil jsem se co je nového v Ruby a Ruby on Rails, jak umím testovat své webové aplikace. Zlepšil jsem se v Git. Pochopil jsem, jak funguje JavaScript. Naučil jsem se základy EmberJS, React a NodeJS. Zlepšil jsem své znalosti v oblasti databází, naučil jsem se pracovat is NoSQL databázemi. Nemusel jsem nikam chodit. Všechno jsem zvládl v pohodlí domova, vlastním tempem. Job v Learn2CodeKdyž se mi jak-tak vrátilo sebevědomí a zrealizoval jsem pár malých projektů, na Facebooku zasdílel někdo pozici Ruby on Rails programátora v Learn2Code. Zlátal jsem svůj životopis, dostavil se na interview do velkého města. Rada (CEO) jsem upozornil na svou ztroskotanou učitelskou kariéru a promluvil jsem o svých projektech. Rozhodli se to se mnou zkusit. Já nelituji, Ráda se ale musíte zeptat vy :) Do it! Naučit se programovat weby není tak náročné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Absolvovat online kurzy bylo příjemné a ve většině případů i zábavné, někdy to však byla i pořádná otrava – je třeba ale vydržet. Lidé, kteří kurzy vyrábějí tam nikdy nedají vatu, aby natáhli čas. Teď mám možnost nahlédnout i do Yablkových kurzů a konstatuji, že můj guestbook.php by neměl podobu 500 řádkového spaghetti kódu, kdybych mohl můj český tutoriál vyměnit za jeho Webrebel .